Úvod / Cestování / Zrzka z Norska | Bílá skvrna na triku

Zrzka z Norska | Bílá skvrna na triku

12. 5. 2018 Cestování
zrzka z norska

Historie Osla sahá zhruba tisíc let zpátky, v současnosti je to živoucí uzel pozemní i námořní dopravy. Je to jedno z největších hlavních měst Evropy, tedy co se rozlohy týče. Pokud jde o počet obyvatel, tak ten sice roste stejně rychle jako můj zadek po čokoládě, ale třeba na Prahu to dotáhne až kolem 2020. To by jako základní info stačilo, myslím, stejně jsem to jen zkopírovala na Wikipedii. Dneska, milí čtenáři, se pohodlně usaďte, ideálně v soukromí, a já vám budu vyprávět, proč jsem přesně pod bradou, na prsou, měla bílý flíček.

Když žijete se svým šéfem, má to spoustu výhod. Ok, zas tak moc ne, vlastně to má spíš nevýhody, ale něco se mi hodilo. V jedenáct večer jsem mu vlítla do pokoje (budeme dělat, že byl sám, jo?) a rušíc nerušíc jsem mu oznámila, že si druhý den beru volno, že pracovat nejdu, potřebovala jsem se totiž celý den toulat Oslem. Nežila jsem přímo v něm a nějak mi došlo, že ho vlastně neznám. Tak jsem si ráno sbalila batůžek, nazula kecky a vyrazila. Kecky jsem si rozervala, obličej si spálila a v přístavu mi tak trochu vypadly prsa z trička. To byla nehoda, přísahám!

Díky bohu, říkala si moje peněženka, je osloské centrum ne zas tak velké a (ne)dá se pohodlně projít pěšky. Moje procházka (ještě teď mě bolí nohy!) začala u Královského paláce. No, co vám budu povídat, kdyby Instagram nenabízel možnost zobrazit polohu, netušila bych, že je to sídlo královský rodiny, ale jako letohrádek v Horní Dolní by to bylo fakt hezu. Být o něco romantičtější duší, byla bych si všimla, že okolní zahrady začínají být rozkvetlý, jenže to bych si zkazila pověst, nerozněžňovala jsem se tam!

Dolů ze schodů a trošku doleva, pět minut chůze, odmítnutí několika žebráků, nakopnutí od několika dětí, co prostě měli náladu vás nakopnout, a spousta obdivných vzdechů nad krásou prosluněného Osla, přesně takhle vypadala moje cesta k Národnímu divadlu. Za svůj život jsem vypozorovala, že čím udatnější muž, tím menší vybavení, no a tímhle omlouvám i to, proč mi právě ikonický budovy, který jsem zahlídla, nevyrazily dech.

Vždycky jsem byla zatížená na pocity, já vím, blbě se tomu věří, ale vážně jsem dost citlivá. Asi jako sasanka nebo třeba klacek. Oslo mi nemuselo učarovat velikostí nebo pěkným ksichtem, dostává mě, jak hezky umí k člověku promluvit. Usmívá se, hřeje na dotek, ale jen tak zdvořile, nesáhne na vás. Akershus Fortress byla nejlepší možná volba, kde jsem se mohla usadit. Na travnaté hrázi s výhledem na moře jsem si ubalila cígo, svlíkla bundičku a pro jednou se neklepala zimou. Ne že by se oteplilo, jenom jsem si zvykla. To bych nebyla já, kdyby mi do výhledu nepřijela nějaká obří německá loď a nezničila mi ono pověstné přeskakování jiskry.

Teď vám něco povím. Nemám ráda Krymskou, ráda sedím na židlích a ne na polorozpadlejch sudech a paletách. Piju z hrnku a ne ze zavařovačky. A kdybych zjistila, že můj vyvolený místo pár flašek vína (pro mě) koupil novou pomádu na vousy a bůhví jaký další chlupy (pro něj) a taky kdyby nosil barevný ponožky a kšandy, no prostě nesnáším celou tu hipster záležitost. Oslo je takovej krásnej hipsterland, jedinej rozdíl je v tom, že norští muži u toho nevypadají jak zmoklý bezdomovci. Maximálně je občas trochu ošplouchne moře, když místo na Náplavce sedávají na zahrádkách v Aker Brygge.

Jestli máte rádi dobrý pivo a nahý ženský nohy, zůstaňte v Praze, tam taky zůstaňte, pokud si na to pivo nechcete brát hypotéku. Ale jestli chcete vidět potomky Vikingů, racky kroužící nad vaší hlavou, aniž byste u toho měli zpocený zadky, nádherný zákoutí a cítit tu sladkoslanou vůni ve vzduchu, kupte si teď hned letenky. A ten bílej flíček? To mi jen ukápla ta nejlepší zmrzka, co jsem kdy měla, zatímco jsem se vyhřívala na slunci.

Sdílejte…

Štítky