Úvod / Ona / Zmrzka a zvíře

Zmrzka a zvíře

1. 7. 2018 Ona
Silena matka Zmrzka a zvire

Byl horký, slunečný den a ve městě bohužel zrovna neprobíhala žádná roztomilá akce pro děti, na které bych se mohla nechat ušlapat nebo navždy ztratit dítě v útrobách skákacího hradu.

A protože člověk má mít přísun čerstvého vzduchu a taky trochu jiný pohyb, než je překážkový běh k ledničce, rozhodli jsme se udělat si celodenní výlet do přírody.

Popadla jsem tedy dítě, odrážedlo a roční zásoby jídla pro případ velkého hladu nebo přírodní katastrofy a vydala se kousek za město do lesa.

Cca dvacet metrů od tramvajové zastávky bylo samozřejmě životně důležité zastavit se na posilněnou na zmrzlině.
Takže o dva kopečky, jedno pokecané tričko a čtyřicet minut později jsme se konečně mohli vydat vstříc divočině.

Bylo to krásné, co vám budu povídat.
Jako z reklamy na fialovou čokoládu nebo prací prostředek.
Všechno se ale zvrtlo, když jsme se přiblížili k louce.

Číhala tam na nás krvelačná bestie.
Nejdřív dělala, že jí jsme úplně buřt.
Jen tak zlehka se pohybovala kolem, takže jsme ji nejdřív ani nezpozorovali.
Pak ale zničehonic zaútočila – samozřejmě na náš nejslabší, devadesáticentimetrový článek.

Ten začal okamžitě příšerně vyšilovat.

Brečel, ječel a, ač zřejmě nikdy nebude úplný atlet, tvářil se, že bez problému vyšplhá na nejbližší topol, stráví tam zbytel mládí a já mu budu posílat balíčky s humanitární pomocí.

Kam se hrabou Hunger Games.
(Takhle zpětně to nezní jako úplně špatný nápad…)

Snažila jsem se ten malý uzlíček nervů všemožně uklidnit, ale nebylo to nic platné.
Musela jsem tedy přistoupit k ráznějšímu řešení.
Nasadila jsem vlastní krk a byl to opravdu souboj na život a na smrt.
Ta bestie se ale odmítala vzdát.

Za synova vydatného povzbuzování zpoza barikády z odrážedla, větví a několika vyděšených veverek se mi nakonec, po celých pětačtyřiceti vteřinách, podařilo to nezkrotné a po krvi prahnoucí stvoření zahnat.

Padli jsme si do náruče a když jsme konečně přestali plakat, usoudili jsme, že přírody už jsme užili dost a vrátíme se raději do bezpečné náruče naší betonové džungle.

Ne každý je stavěný na tyhle nebezpečné, leckdy až sebevražedné mise.

Pokud se i přes tento odstrašující případ rozhodnete vyrazit do přírody, mějte se na pozoru…

BĚLÁSCI totiž nikdy nespí!
A půjdou po vás, to mi věřte..

Silena matka Zmrzka a zvire
Sdílejte…

Štítky