Úvod / Leccos / Život je víc než lajk

Život je víc než lajk

16. 11. 2018 Leccos
Zivot je vic nez lajk

Já na jednu stranu děsně děkuju, že jsem neměla internet po ruce v mym dětství, protože děsně ráda vzpomínám na Krvavý koleno (jmenovalo se to tak?), skákání přes gumu a Honzo vstávej. Na druhou stranu možná, kdybych ho měla, je můj svět větší.

O internetu, zvláště pak o sociálních sítích, je napsanejch tisíc a jeden článek. Některý ho adorujou, některý ho pomlouvaj. A všichni maj pravdu. Internet je nekonečnej zdroj informací. Důležitý je se zastavit nad tim, že jsem nenapsala „správnejch“. Papír snese totiž všechno a internet je indestructible. A je přístupnej všem. A já si myslim, že každej, kdo přidá pár písmenek do tohodle světa by si to měl uvědomovat. Měl by je přidávat zodpovědně a měl by vědět, že možná někomu hne se světem Ale to jsem zase já a moje utopie. Utopie, o který bych uměla napsat knihu. O tom, jak to má bejt správně. Teď ale chci poprosit jenom o jednu věc: Lidi, nebuďte kokoti.

Vim, že lidi obecně potřebujou malý krůčky, nejlépe takový, kterejch si ani nevšimnou. A tak pojďme jeden udělat. Nebudu po vás chtít (zatím), abyste na internet psali jen to, za čím se umíte postavit i naživo. Nebudu po vás chtít (zatím), abyste nešířili nenávist. Nebudu po vás chtít… no nic.

Prostě bych byla strašně ráda, kdybyste upřednostnili člověka před lajkama. Lajky jsou fajn. Já sama miluju lajky. Každej je má rád a kdo tvrdí, že ne, tak je pokrytec. Ale tady hele platí jedna rovnice život > lajky. O tom se snad nemusíme bavit. A snad ani o tom, že nemyslim jenom můj život, ale tak jako obecně všech život.

Já jsem asi před rokem sama na sítích sdílela fotku kluka, co mi poslal kamarád. Kluk byl očividně uplně v jinym (pravděpodobně heroinovym) světě. Ležel ve vestibulu metra a měl stažený kalhoty ke kolenům. Od tý doby nad tim klukem přemejšlim. Jedna otázka je, jestli jsem to vůbec měla sdílet (o tom asi taky jindy, ale než to uplně odsoudíte – občas je nutný ukazovat i to špatný, abychom tomu předešli) a druhá otázka je – kurva je ten kluk v pohodě? Proč kolem něj stojí lidi a fotí si ho a nikdo u něj neklečí a neptá se ho, jestli je ok?

Proč vidim na internetu videa bouraček. Videa točený lidma okolo, který stabilně stojí na jednom místě a točí. Nezachraňujou. Natáčej. Kámo tohle je prostě wrong on so many levels. Tady není argument. To je prostě daný. Nenatáčíš, pomůžeš. Pak teprve natáčíš – to je ok. Dřív nebylo, ale myslim, že každej tak trochu ví, že teď už to je ok.

Zivot je vic nez lajk

Hele já chápu, že to není easy. Není. A já sama tolikrát prošla kolem a dělala, že nevidim. Ne u bouraček, ale u lidí, co někde leží a ty nevíš. Nevíš, jestli zrovna ve svý hlavě nezažívaj time of their lives nebo jestli se jim promítá taková ta poslední scéna před koncem.

A nesnášim se za to. Nesnášim se za to, že jsem byla ta, co šla kolem a koukala se jinam.
A každou tuhle chvíli si pamatuju. A ač sem ty lidi „jakoby neviděla“ asi bych je poznala. Jsou mý špatný svědomí. A já doufám, že ten další, co šel kolem, měl větší koule než já a zastavil se.

Už jsem dostala argumenty, že tyhle lidi nechtěj pomoct. Možná nechtěj. Možná na nás budou zlý. Možná to nebude přijemný. Ale možná taky netušíme nic o tom, proč tam leží. Možná neuměj říct „posral sem všechno – pomoc“. Možná přišli o moc a ztratili důvěru v lidi. A možná my, když dem kolem a nezastavíme, jenom potvrzujeme, že lidi fakt stojí leda tak za hovno. A možná kámo… možná tam příště budeš ležet ty. Chceš, abych kolem Tebe jenom prošla?  Nechceš. Já vim, že ne. Tak se sám zastavuj. Hrdina nemusíš začít bejt hned u těch nejtěžších situací. Můžeš začít něčim lehkym, s něčim, co třeba ani nestojí za to, abys to natočil. Jen prosím… až se budu topit, skoč pro mě. Dík!

Sdílejte…

Štítky