Úvod / Leccos / Září

Září

26. 9. 2018 Leccos
Zari

Nejlepší, co jsem kdy na téma září slyšel, byl ten otřepaný lingvistický vtípek your eyes September, čili tvé oči září. Jako uvědomuji si, že se možná jedná o můj čistě osobní problém a zbytek bude nesouhlasit, ale co už. Já září prostě nemám rád a řeknu proč.

Jako malý Pavel jsem veskrze miloval své rodiče a neměl rád cizí lidi. Září bylo měsícem, kdy se  fobie utrhla ze řetězu, protože mě vzal po letních prázdninách u babiček útokem celý svět. Vrátil jsem se do školky a tam byly nové a nově nasrané učitelky, nové a nově nasrané děti, nová sovětská stavebnice a nový voskovaný toaletní papír, který řezal do zadnice zas o něco více než loni. On taky život v roce 1980 nebyl procházka růžovým sadem, byť se dnes tvrdí opak. Nic se nezměnilo ani dnes, protože v září na vás prokazatelně vyskakují cizí lidé z děr jak Morloci v mnohem větším počtu, než kdykoliv jindy. A dokažte, že se pletu.

Počasí se začíná horšit. Malý Pavel se nikdy nenechal nachytat na povídačky o malebném pouštění draků, opékání brambor ve stylu obrázků Josefa Lady. Drak nelítal, začalo foukat, růžové svetry po sestřenici kousaly a po zdlábnutí kyselé zuhelnatělé brambory jsem vypadal jak ten chlapeček ve finále Klimovova filmu Jdi a dívej se. Ve stavu objektivní dospělosti mne pak deptá rychle nastupující tma, která člověka začíná přepadat ve stavu naprosté střízlivosti, což před měsícem nebývalo zvykem.

Zari

Jako beran vím, že závody se vyhrávají ve finiši. Jenže září je ten pomyslný start, kdy velká část populace vyrazí z bloků jak smyslů zbavená. Po letním válení šunek uzemněném ospalým horkem se najednou tato individua proberou a zničí mé poklidně plující alfa vlny introvertního autisty. Nastává tak situace, kdy se celá společnost bez ohledu na vztah k migraci štěpí na naspídovaná monstra šířící zmar a zkázu prostřednictvím hluku, nadstandardně hloupých nápadů, či dokonce dobré nálady. Pak je tu skupina druhá, má skupina. Ta by, bez historického kontextu, nejraději obnovila činnost teroristické skupiny Černé září.

Vánoce. Zde si přimyslete nezbytnou lamentaci nad faktem, že už jsou v podstatě tady a budou nás se vzrůstající agresí týrat další čtyři měsíce. Jestli je vám tak nějak jako mně, radost z obdržených dárků už protrpěná muka vyváží jen ztěží.

Škola a práce. Malý Pavel už v tomto období spřádal plány na chřipkový podzim, protože mu bylo jasné, že ho na dlouhé měsíce nezachrání nic. Leda snad uhelné prázdniny, které byly ovšem reálné asi jako E.T. mimozemšťan. Velký Pavel je na tom o poznání hůře. Až dostane chřipku, poctivě ji přechodí, takže mu zbývají snad jen ty uhelné prázdniny, nebo třeba globální blackout, po němž beztak všichni zemřeme.

K tomu všemu jsou tady i logistické problémy, jako například že se nedá vhodně obléct, protože je vám buď zima, nebo horko. Vyjma metra se nedá také nikam dojet, protože z neznámého důvodu v září jezdí naprosto všichni naprosto všude. Na silnicích po letních uzavírkách přichází uzavírky zimní, takže si připadáte jak v knížkách Jaromíra Erbena, ve kterých se zem doslova otevírá před očima. Z veřejného prostoru mizí Chalupáři a do práce se vrací politici, do práce se vrací politici o kterých jste doufali, že přes léto zemřou a do práce se vrací i lidé s politikou spojení, plus nějaké ty volby. Tak čau lidi.

Sdílejte…

Štítky