Úvod / Lifestyle / Záhada kočkolamu

Záhada kočkolamu

1. 3. 2018 Lifestyle
zahada kockolamu

Pořídit si kočku byl jeden z nejlepších nápadů v mém životě a to mě už napadly i věci jako jíst gumové medvídky s oříškovou čokoládou, přidat do těsta na koláče sádlo a běhat do kopce pozadu, aby mě tak nebolela lýtka, ale kočka, to je úplně jiná liga, úplně jiná hra, na úplně jiným hřišti a věřte, že na pozici „domácích“ vy nebudete nikdy.

Ta moje je skoro celá černá, akorát má pod čumákem bílý knír jako Salvator Dalí, takže se logicky jmenuje Frida. Jedinou věc jsem dodnes nepochopila. Většina mého šatníku je v černé barvě a většina mojí kočky je taky v černé barvě. A přesto je moje černé oblečení plné bílých chlupů. Nevím, jak je to možný. Buď jí vypadávají jenom ty bílé chlupy, nebo se prostě a jednoduše černé chlupy při kontaktu s černým oblečením mění na bílé. A ne, nevím, jak je to možný, ale kočky jsou přece ďábelská stvoření, takže za tím jasně vidím nějakou černou magii, číčtrails a židokočkolitové spolčení.

Od doby, co mám kočku, se nemusím bát toho, že budu muset uklízet jídlo, které mi omylem spadne na zem a nehrozí, že bych zaspala, protože moje madam je královna celýho Vyšehradu (myslí si to teda jen ona a kočky od sousedů si o tom myslí svoje, ale to jí neříkejte), a proto musí každý den před svítáním obhlídnout svoje království, takže mě pravidelně ráno budí, abych ji pustila ven. Hned musí ulovit pár myší, protože krvavá pomsta je prý nejlepší za úsvitu. Ne, nevím, kde na to přišla, ale pro jistotu už pár let nemáme televizi, protože jsou filmy, u kterých bych byla fakt nerada, aby se jimi inspirovala. Catwoman je smyšlená postava, Frido!

zahada kockolamu

Jinak její lovecké schopnosti samozřejmě oceňuju. Máme za sebou období nošení lučních kobylek, myší a drobného ptactva. Brzy zjistila, že mě to nijak neohromuje, tak jednou dotáhla omráčenýho holuba, kterej byl skoro tak velkej jako ona. A protože ani to mě nenadchlo a nepostavila jsem jí pomník z manga a telecích kapsiček, přinesla příště rohlík. Celej, čerstvej. To jsem ji pochválila a teď jen čekám, kdy pochopí, že k tomu má ještě odněkud dotáhnout láhev červenýho vína.

Jelikož je to kočka, co vyrůstala na Náplavce a má knír, jakej jí můžou hipsterští floutci jen závidět, věřím, že jednou dotáhne fakt dobrej ročník a flat white z EMY k tomu. A přitom to není žádná šlechtěná karlínská číča, co by se narodila s avokádovou lžičkou v tlamě. Je to normální vesnická micka. A možná ze mě mluví to, že je teď už skoro týden v Brdech a já v Krušných horách, ale moje čistě černý oblečení mi bez bílých chlupů připadá naprosto nudný a navíc věčně zaspávám, protože budík rozhodně nebudí tak efektivně, jako hladová kočka!

Sdílejte…

Štítky