Úvod / Sport / Jak jsem začala sportovat

Jak jsem začala sportovat

14. 2. 2018 Sport
Jak jsem zacala sportovat

I když jste do dnešního dne nehnuli zadkem  a vaším nejoblíbenějším cvikem jsou staré dobré leh-lehy, ještě pořád máte šanci stát se vrcholovým sportovcem. Pravda, budete vynikat v dost specifických disciplínách, na olympiádu to zatím nebude, ale věřte mi, stojí za to se do toho pustit.

Říkám tomu důvěrně „školkový pětiboj“.

Totiž po dvou až třech letech v Azkabanu, po všech těch Nesahejnato, Neleztam, Probohapusťho a Jaksesakradostaltenknedlíknastrop, se jediným pojítkem mezi vámi a zdravým rozumem stane vidina toho, že budete moct dítě jednoho krásného zářijového dne odtáhnout do školky.

Hod potomkem

S rozeběhem nebo bez, to nechám na vás.
Jediný cíl je přehodit dítě přes školkový, jesličkový a vlastně jakýkoliv cizí a dostatečně vysoký plot.
Důležitá je technika.
Trénujte raději s pytlem brambor; z vlastní zkušenosti můžu říct, že omlácené dítě nejen že značně protestuje, ale poutá taky nežádoucí pozornost okolí.

Sprint kamkoliv

Navazuje na předchozí disciplínu.
Jakmile na pátý pokus dítě úspěšně „umístíte“, otřete si z rukou vinu a krvavé skvrny a zdrhejte. 

Střelba do vlastních řad

Ať chcete nebo ne, budete se muset pro dítě po pár hodinách vrátit. Doporučuji před cestou požít něco na posilněnou, protože to, co uslyšíte, se vám líbit nebude.
Plakal, zlobil, nechtěl jíst/spát/vyndat Aničce hlavu ze záchodu a za hodinu spaní po obědě stihl počůrat všech dvacet postýlek, dvoje dveře a jednu učitelku…
Tady je potřeba velké sebezapření – smát se a plakat můžete pak v klidu doma.
Za vše se trpělivě omluvte, kajte se a výhružně mávejte vztyčeným prstem. Ne prostředníčkem, to by mohlo být spíš na škodu. Říkala kamarádka…

Skok pro kapesník

Počáteční euforii a pocit volnosti záhy vystřídají podzim, zoufalství, paragrafy, krev, pot, slzy, nudle a bronchitidy. Neplačte, sami jste si to zavinili a nezbývá vám, než to teď všechno přetrpět, vysmrkat, odsát, vykapat, utřít ze zdi a vykapat znovu.

Neptejte se.

Stíhací jízda

Jakmile se opět zapojíte do běžného života, zvyknete si, že na záchodě se zas můžete (a měli byste) zavřít, přestanete šišlat a napomínat kolegy, že nebyli dlouho čůrat a „ku*va“ že se do telefonu neříká, zjistíte, že brutálně nestíháte.
Lehce se tedy může stát, že jednoho krásného dne doběhnete s nákupem domů, svalíte se na postel a po chvíli vám dojde, že spíte na domečku z lega, tím pádem asi máte dítě, které už je vlastně sakra ve školce a měli jste si ho tak nějak panebože asi vyzvednout.

Ale co, pyžamo a kartáček tam má…

…a stejně byste tam ráno museli znova, no ne?

Sdílejte…

Štítky