Úvod / Lifestyle / Buď jsi za stolem, nebo na stole

Buď jsi za stolem, nebo na stole

20. 8. 2018 Lifestyle
Bud jsi za stolem

Odbudu si dnes svou občanskou povinnost, ukojím aktivistické choutky a budu moci dobře spát. Proč? Protože vám hodlám říct, proč jsem tak rád, že žijeme v Evropské Unii. Zaměřím se jen na věci, které jsou evidentní a pro mne nejvíce podstatné.

Možná se běžně neví, že EU nevznikla z potřeby prodat co nejvíce německých aut a francouzských sýrů, ale proto, aby si Evropané konečně přestali podřezávat navzájem krky. Stačí zajít do libovolné vesnice a na rynku obhlédnout památník padlých. Přesně tak vypadala doba, kdy se jednalo na základě pravidla kyje a tesáku. To, že se v našem prostoru vraždíme už jen prostřednictvím Eurovize, je výdobytek, jaký by nám záviděli naši předci, kteří se často ani třiceti let pro střelná a bodná zranění nedožili. Zato by nám dokázali barvitě vyprávět, k čemu vede blábolení o národních státech a podléhání vizím, že nám osobně to myslí lépe než těm za plotem. Bez EU budeme ve stejné kaši, v jaké jsme byli po staletí a ne že ne.

Buď jsi za stolem, nebo na stole, jak říkají Angličané. Češi nikdy nevynikali ve schopnosti prosadit své zájmy. A to ani proti lehkým vahám, natož proti Německu či Francii. Jsme sice nejchytřejší, víme například, že řešením migrační krize je pomoc v místě vzniku problému, ale nikdo nás jaksi nechce poslouchat. Já se mu – s přihlédnutím k naší politické reprezentaci – upřímně nedivím. Naopak se docela divím, že EU je navržena tak, že náš hlas má stejnou váhu jako hlas osmdesáti milionové země, která ke všemu platí naše účty. Že by tomu tak bylo i po vystoupení ze společenství, si může myslet jen, nebojím se říct, naprostý idiot. Ti zvídavější mohou sledovat přímý přenos z Velké Británie, která se právě stává malou. Enjoy.

Jako Husákovo dítě si ještě pamatuji dobu, kdy se nedalo jet nikam. Možná vás ta věta nedojala, ale zkuste si takovou situaci představit. Nikam. I do spřáteleného socialistického záhumenku šlo proniknout jen s většími obtížemi cca jednou za deset let. Snaha dostat se do nesocialistického záhumenku končila většinou s kulkou v zádech a odnosem v zubech německého ovčáka k nohám čackého pohraničníka, natěšeného na týdenní opušťák za odměnu. Celkem posun, nemyslíte? Ano, i bez EU lze cestovat, ale s jakými překážkami, to vám jistě rádi řeknou třeba na Ukrajině. Nikdo nikdy u nás neměl takovou volnost jít, kam ho nohy táhnou. Pokud namítnete, že stejnak nikam nejezdíte, jedná se o vaše mínus. Nekažte ale život těm snaživějším.

Odrozen střední Evropou i já trpím malostí a zaprděností naši kotliny a faktem, že zcela prokazatelně nemáme moře a řadu dalších věcí. Vždy jsem záviděl Američanům hory, jezera, pláže, pouště, všechno v jedné zemi. Nejsme sice ve stejné pozici, ale přesně to nám integrace Evropy nabízí. Měli bychom hýkat radostí, protože je to zadarmo, resp. na cestu stát se hrdými Evropany nám ještě zaplatí jízdenku a sváču. Jo, musíme se doučit jazyky a svým dětem nevyprávět blbiny typu všude dobře, doma nejlíp. Na oplátku získáme tolik hor a pláží, kolik jen hrdlo ráčí a na kolik si, samozřejmě, vyděláme. Ono ve Špindlu dnes taky není levno.

Protože jsem Čech, tak mám samosebou strašně moc nápadů, jak by EU, ideálně za německé peníze, měla být vylepšena. Ještě mnohem více nápadů mám u tuzemské správy věcí veřejných. Nic není ideální. Ale jako nevolám po tom, abychom zrušili ČR, nehodlám ani za nic opouštět EU.

Protože tady jsem doma a vím, že by se mnou rádo měnilo cca 6 miliard lidí. Jen nechápu, že to stále tolika lidem u nás nedochází.

Sdílejte…

Štítky