Úvod / Ona / Všichni tady umřeme!

Všichni tady umřeme!

29. 5. 2018 Ona
Tinderella

Jak všichni víme, jsem člověk se svými rituály a zažitými zvyky. Kdo to máte stejně, moc dobře víte, jaké utrpení je vypadnout ze svého stereotypu. Ráda vylézám z komfortní zóny, ale abych to zvládla, potřebuju mít nějaký maličký záchytný body. Jako třeba že mám v pravý zadní kapse černou gumičku, že si ráno zacvičím, že si po obědě dám kafe a první cígo.

Kdo se mnou kdy žil, může potvrdit, že nejsem úplně pořádná. I když ona to vlastně není moje vina – prostě se všude kolem mě kupí hrnky, nezavírají se šuplíky a co si cigára balím, je všude tabák. Jsem přesvědčená, že kolem mě žije banda trpaslíků, neviditelných – to dá rozum, žerou čokoládu a dělají bordel. Svině krňavý. Díky bohu neumějí zacházet s elektronikou (ne, že bych to já uměla), a tak mám pořádek alespoň tam. Mám svoje složky, v nich přesně daný pořadí appek, neměním tapetu, neměním obaly. Potřebuju mít jistotu, že když chci něco napsat na Twitter, nenapíšu to omylem mámě do textovky. To by mohl být průser. Navíc… Tinder není PokemonGo.

Taky vám teď v hlavě zní písnička toho malýho dítěte? I play Pokemon Gooou…!

Když jsme u toho Tinderu. Pánové, to si snad děláte prdel, ne? Fotky nebudu komentovat. Málokterý muž vypadá na selfie dobře. Holt duckface není pro každého, já s ním taky vypadám spíš, jako kdybych měla nádor v nose, ale! Kolikrát mám říkat, že bio je to důležitý?! Pokud teda nechcete něco, co vypadá jako plastová panenka nebo reklama na BigMac a něco, z čeho vás nebude hned bolet hlava.

Napsat do bia, že nejste Oslíčku, otřes se? Tady byl někdo pěknej osel a platil za bejvalku, co se kurvila, co? Další super věc – napiš, já první psát nebudu. Ale v posteli bys první a na prvním rande a vlastně jedinej byl rád, co?

Včera jsem potkala novou kategorii. Nebo teda zatím jen jednoho jedince, doufám, že je ten druh hooodně vzácnej. Celkem dobrý bio, krátký, ale pěkná slovní hříčka. Očividně umí zacházet i s omezenou velikostí – to se cení. Na nic nenarážím… Jen teda neumí zacházet se mnou. Nebo asi vlastně jo.

Jsem zmatená, PMS, že jo. Stačily mi tři zprávy, abych se roztřásla po celém těle. Smysly vybičovaný na maximum. Vnímala jsem každý poryv větru, každé křupnutí větviček pod okny. Prozradím vám, jak dostat holku do tohohle stavu. Prostě jí ve dvě ráno pište o tancích a melodiích hřbitovních stromů, o příbězích, co ty stromy vyprávějí.

Nejsem zrovna nejtulivější člověk na světě, mám ráda svůj prostor a to obzvlášť, když mluvíme o místě v posteli, což jeden můj bejvalej k smrti nesnášel. Asi tak po půl roce (nebyl z těch nejbystřejších, no) přišel na to, že mě stačí vyděsit a já se budu tulit ještě ráda. Tinder chlapec, kterého osobně nazývám „Hřbitovní kvítí“, měl asi v plánu něco podobného. Nebo byl naopak až moc bystrej a chtěl mě zakopat, aniž by mě musel poznat. Každopádně děsit holky dřív než nemají šanci utéct, je blbost. A tak se nám nějak omylem zrušilo propojení.

Sdílejte…

Štítky