Úvod / Lifestyle / Vánoce na cestě ke světlým zítřkům

Vánoce na cestě ke světlým zítřkům

23. 12. 2018 Lifestyle
Vanoce na ceste

Vánoce jsou obdobím, kdy přes drsnou slupku cynismu vybublá na povrch to lepší z nás. Obdarováváme žebráky, co jim ujel vlak do Kladna (na tomhle peroně jim ujíždí denně už tři čtvrtě roku), nosíme obnošené šatstvo do charity a bereme si domů zvířátka z útulku. (V útulcích mají naštěstí rozum, takže jmenovku z klecí ani nesundávají a taky psíkům nemění misku, na niž jsou zvyklí. V lednu se k ní vrátí s pravděpodobností hraničící s jistotou.)

Mimoto se o Vánocích mobilizují ochránci přírody, kteří jsou jinak aktivní spíše v letních měsících, kdy se nahotou proti kožichům manifestuje přece jen komfortněji. Protestně se svlékat v minus šesti je sice možné, ale riskantní. Pokud to člověk nechce odstonat, musí si nejpozději po deseti minutách dát grog a ještě je rád, když mu útlocitní kolemjdoucí půjčí stříbrnou lišku. Angažovaní ekologové se proto o Vánocích zaměřují především na dvě klíčové oblasti, jimiž jsou stromečky a kapři.

Co se týče stromečků, mají ochránci za bezohledné jejich časné řezání jen pro pomíjivou ozdobu obydlí. Stejně se nejpozději šestého ledna v přetopeném obýváku oklepou na rybí kostru jak bradavická mlátivá vrba. Důrazně proto doporučují stromky umělé, které lze použít opakovaně. Každý rok je ovšem dobré je celé vykoupat v saponátu, aby se jim vrátil zašlý zelenkavý lesk. Iluzi živé dřeviny pak dotvoří lesní vůně ve spreji, stříkaná na plast v desetiminutových intervalech. Skutečné svíčky, kvůli kterým jsou bezohledně okrádány včely a nekvalifikované dělnice v parafínkách, lze nahradit vkusnými elektrickými světýlky. Odběr energie z hnědouhelných elektráren se tak o Vánocích skokově zvyšuje, což má blahodárný vliv na provzdušňování půdy, zejména na Mostecku.

Daleko největší prostor pro manifestaci solidarity s živými tvory ale poskytuje náš barbarský zvyk pojídat o Vánocích kapra. Zatímco s psíky se dělíme o postel, lysce nepomucká téměř nikdo. Naopak: s cynismem typickým pro smějící se bestie necháme rybu brázdit vanu, abychom ji poté bezohledně zabili a snědli, ačkoli bychom si klidně mohli dát hovězí, které, jak každý ví, se vyrábí z mrkve.

Aby nám ti, jimž není osud ryb lhostejný, otevřeli oči, pořádají v čase Vánoc různé happeningy. Velkou popularitu si získala např. akce „Vánoční psi“. Na stáncích před supermarkety se nabízejí pekingští palácoví psíci a velšteriéři s nabídkou usmrcení, zabavení srsti, vykuchání, naporcování a zabalení vnitřností. Zachování obvyklého prodejního kontextu při změně zvířete má otřást našimi mentálními stereotypy. Hezká a záslužná akce má v podstatě jen dvě slabiny: Že psi se v kádích strašně tísní a co chvíli se některý utopí a že před stánky se tvoří dlouhé fronty asijských zájemců.

Vanoce na ceste

Přesto mě akce přiměla se nad tradicí českých Vánoc kriticky zamyslet. Musel jsem si ke své nevoli přiznat, že úplně košer jejich kořeny asi nebudou. Třeba staré kuchařské recepty svědčí o tom, že předkové téměř do všeho včetně omáček přidávali perník. Slova koledy „čas radosti, veselosti, znovu nám nastává“ pak dostává úplně jiný rozměr; podobně srozumitelnou se konec konců stává taky oblíbená halucinace známá jako zlaté prasátko. Týmiž účinky je patrně motivována mimořádná obliba hub; a to jde ještě o milosrdnější interpretací oblíbeného zvyku sníst o Štědrém večeru Kubu.

Ale možná našim barbarským zvyků definitivně zvoní hrana. Globus pro letošní Vánoce nabízí na štědrovečerní stůl chobotnici, která někde na korálovém útesu nepochybně zemřela stářím obklopena láskou a péčí svých nejbližších, a cestovky nabízejí last minute zájezdy do rovníkové Afriky, kde se stromky nezdobí, takže ekologická katastrofa je tam chvála bohu zažehnána.

Zbývá už jen nějak vyřešit nesmyslně adorovaný příběh o dítěti narozeném za absurdních hygienických podmínek někdy v chlívě, které nemá ani samostatné lůžko a je pohozeno kamsi do krmelce. Sem se mu chodí klanět zástupci vládnoucích vrstev, přičemž dochází k otevřené rasové diskriminaci, neboť zástupci afroamerické komunity je vykázáno podřadné místo vzadu. Připravuje se proto vyhláška, podle níž bude muset být do každého betléma umístěna figura Kari Killénové, duchovní matky Barnevernetu, a Rosy Parksové včetně modelu autobusu v odpovídajícím měřítku.

Zdá se tedy, že už brzy se dočkáme Vánoc, za které se před svými dětmi a konečně ani sami před sebou nebudeme muset stydět. Radujme se, veselme se.

Sdílejte…

Štítky