Úvod / Ona / Trpen

Trpen

19. 9. 2018 Ona
silena matka

Někteří z vás, mých pravidelných čtenářů (ahoj, mami a tati!), si všimli, že jsem minulý měsíc nenapsala ani čárku. No jo. Ono se totiž řekne „prázdniny“ – jenže od určitého věku už z nich člověk má jen odřená stehna, puchýře a prázdné plato od Lexaurinu.

V srpnu jsou u nás školky zavřené, pročež jsem tento měsíc důvěrně přejmenovala na trpen. V praxi to znamená, že vám Systém hodí vaše dítě zpátky přes plot a starejte se.
Pančelky se na pár týdnů potřebují ukrýt do blázinců a sanatorií, aby mohly v září opět nastoupit v plné školní.

Oboustranná panika je pochopitelná a na místě. Děti už vás nějaký ten pátek znají, vy už taky dobře víte, co dovedou… no a stejně jsou na tom bohužel i prarodiče.

Instagram se vám pomalu plní opálenými stehny, západy slunce nad křídlem letadla a boomerangy s dětmi, které třikrát za sebou spláchla vlna a… a vy pořád trčíte doma.
Doma v ČR. Což je zatím, zaplaťpánbůh, pořád ještě dost daleko od Hajzlu a Háje. Ale, co si budem, moc místa nám na okraji tý propasti už nezbývá.

No, takže, long story short – udělali jsme si prázdniny tady.
Byli jsme v Ústí a navštěvovali obří hřiště na Severce, které se teď pyšní majestátním dřevěným hradem s tobogánem a spoustou schodů. Co na tom, že ho už 14 dní po jeho postavení někdo podpálil.

Jo a takhle, celý se to tam kolem a kolem jmenuje U Laguny. LAGUNA, no panejo. My jsme tam jako malí lovili pulce a pak se snažili ze sebe dostat ten smrad a vyrážku, ale teď se tam dělaj světelný show, půjčujou lehátka, je tam wifi a skrz vodu je vidět na dno. Kam ten svět spěje…

Každopádně, trochu jsem si tímhle vejletem zavařila, protože vysvětlujte pak dítěti v narvaný tramvaji, proč z toho Pražskýho hradu taky už dávno nevede nějakej ten tobogán rovnou do Vltavy.

Na druhou stranu, divil by se tomu dneska vůbec někdo?
A co na to Ztohoven a David Černý?

Jeli jsme taky lanovkou na zámeček Větruše, ze kterého je parádní výhled nejen na Setuzu a vyschlý Labe a kde taky, k naší smůle, zrovna došly hot dogy, takže jsme ten žal museli zajíst a trička zamazat aspoň zmrzlinou.

Pak se šlo do venkovního bludiště. Protože bylo toho dne opravdu horko a mládě ten hot dog fakt moc chtělo, řekla jsem si, že umřít tady by teď bylo docela fajn a nechala jsem ho, aby nás vedl. Oproti předpokladu jsme se však vymotali ještě před jeho maturitou.

Zase nic.

Tak jsem se aspoň právě vcházející maminky s kočárkem zeptala, jaký se teď píše rok. Zmátla jsem ale akorát tak sama sebe, protože paní na sobě měla ledvinku a dítě leželo v kočáru podobném tomu, ve kterém jsem se kdysi po Ústí proháněla já.

Letos to byl krásný trpen, to vám povím.
U každé zajímavé události nebo místa jsem mláděti kladla na srdce, aby si to zapamatovalo a hlavně to pak řeklo ve školce. Ale tohle není absolutně potřeba. Děti si totiž všechny ty krásné chvíle a důležité milníky moc dobře pamatují.
Takže posledních pár dní v srpnu kníže Ignor všem vyprávěl, jaký jsme měli tuhle v baráku u popelnic bordel.

Že já se vůbec snažim…

Sdílejte…

Štítky