Úvod / Ona / Troska na kolejích

Troska na kolejích

16. 4. 2018 Ona
silena matka

Jestli jste někdy tupě zírali skrz televizi a přepínali jeden kanál za druhým, určitě jste aspoň jednou narazili na muže jménem Bear Grylls. Nic vám to neříká? To je ten, který předvádí lidem, kteří se zrovna přecpali svíčkovou se šesti, jak přežít v divočině. Umí si postavit přístřešek z bláta a chlupů, z vlastní moči udělat melounové daiquiri, nebo vydlabat velblouda a přestavět ho na luxusní 3+1 s terasou.

V současné době jsou tyhle hry a pořady o přežití děsně in. Jenže ten Trosečník je už tak okoukaný. Jen samé intriky, latríny a pojídání salátu z červů a kravských očí.
Nůdá!
Tohle všechno musí průměrný Pražák udělat pro to, aby se dostal ráno do práce.

Co třeba natočit reality show, ve které každý účastník vyfasuje u školky jedno ukňourané dítě a má hodinu na to, aby se dostal na dva kilometry vzdálené nádraží?

Dramatická hudba – vyčerpaní soutěžící hledají záchod nebo tmavý kout, kde by si dítě mohlo načůrat na boty, vracejí se pro oblíbeného plyšáka a zoufale pláčou u osmého párku v rohlíku, který tři minuty před odjezdem mizí v útrobách malého figuranta. Následně dobíhají vlak, který má nakonec stejně 40 minut zpoždění a aby toho nebylo málo, na nástupišti zjišťují, že jedou do Ústí nad Labem.

Ti, kteří neskončili v péči psychologů nebo rovnou v kolejišti, postupují přímo do finále, které se odehrává během devadesátiminutové jízdy v přetopeném kupé.

Vlak, přátelé… Vlak je skoro to nejhorší, co se vám může v rodičovství stát.

Nejdřív se potřebujete usadit v dětském vagónu. Ten je velmi speciální v tom, že je až po strop narvaný lidmi, kteří s sebou žádné děti nevezou a sami do nich mají opravdu dost daleko.

Po deseti minutách jízdy vám dochází jídlo, pití i vůle žít. Dítě se na každé zastávce vytrvale ptá, jestli už jste TAM a když zjistí, že ne, pláče až do další stanice.

Normální člověk si do kupé, ve kterém už sedí dítě, prostě nesedne. Takže si umíte představit ten materiál, se kterým tam pak celou cestu trčíte. No a buďte si jistí, že do ticha se dřív nebo později z úst vašeho svěřence ozve:

„Mami, s tím obočím se ta paní už narodila, nebo je nemocná?“

No, chtěla bych vidět slečinku Beara, jak by z toho bez svých pomůcek, uštrykovaných z hadích střev a slunečních paprsků, vybruslil.

Tak snad se přihlásí…

Sdílejte…

Štítky