Úvod / On / Tři chlapi na lyžích | Na svahu

Tři chlapi na lyžích | Na svahu

4. 2. 2018 Cestování, On
kecy mojí matky moje výhody a nevýhody

Tvoje radost moje radost. Tímto heslem se v naší svaté trojici řídíme. Jsme individuality a celkové uspokojení z dovolené se rovná počtu zesměšnění zbývajících chudáků. Ne, že bychom byli nějak ve střehu. Muž po čtyřicítce není ve střehu nikdy. Osud si s ním už ošklivě pohrál a je nutné demonstrovat okolí, že vaše maličkost a Gándhí mají mnoho společného. Tedy Jirkovi je lehce přes třicet, abych mu nekřivdil, ale lama je taky. Co chci říct je, že se necháme nachytat celkem snadno. Proč by taky ne. Udělá‑li z vás někdo pitomce, je pak skvělá příležitost od srdce se zasmát. Teď k těm lyžím.

Musel si Gándhí něco dokazovat? Nemusel and so do we. Lyžovat už se lépe nenaučíme a nechceme dopadnout jako Schumacher. Klasický den vypadá asi takto: Velké tlusté auto přistane pod sjezdovkou. Otevíráme dveře. Bylo na čase, Jirka posnídal na hotelu fazole. Teď se co chvíli hurónsky směje každému předvedenému výkonu. Mít auto vnitřní hasicí systém, už nás sprchuje.

Vystupujeme a na vratké fetule rveme lyžáky.
„Mě snad ztloustly i nohy,“ lamentuju nad nepřízní osudu.
„To máš asi po porodu, ne?“ Jirka se mnou od rána mluví jako se ženou. Neměl jsem se nechat nachytat v o 3 čísla menším růžovém hotelovém županu, jak s nohou přes nohu dopíjím večerní dávku bílého z té správné sklenice. Mea culpa.
„Som v klidu. Cez brucho si nevidím nohy,“ brumlá si zamyšleně Robko pro sebe.
„Hele doktor mi taky řikal, že jsem za rok přibral 6 kilo. Zmužněl jsem,“ září Jiřina a naráží si na hlavu helmu, kterou jsem mu včera nezištně vypůjčil v hotelu. Vzal jsem pro jistotu o číslo měnší. Doufám, že to časem ocení.
„Neni to nějaký těsný?“ ptá se.
„Máš mužnou hlavu a ty fazole taky pracujou,“ uklidňuju ho.
Necháme se vyvézt do 2,5 tisíc a ukázkově brousíme svahy. Manšestr už není, kolem jedenácté bývá i v Alpách zřídka. Po třetím sjezdu jdeme na oběd. Dáme si něco lehkého. Jmenovitě půlku kuřete já, Robko Wiener Schnitzel velikosti rodinné pizzy, Jirka to samé a 3 ovocné knedlíky. Mužněl nám před očima. A 3 piva každý.

Chlapi na lyžích

„Mám to dobrý?“ ptá se Robert poté, co si na terase natřel půlku tuby modrého opalováku na obličej.
„Máš to výborný!“ uklidňuje ho bez mrknutí Jirka. Nemá. Vůbec to nemá dobrý.
Oběd se protáhl do svačiny a po svačině už nemá smysl moc jezdit. Obzvlášť, když si ráno přivstanete, ehm. Při zpátečním sjezdu mi piva podrazí nohy. Před očima mi probíhá celý můj život a stoupám ke světlu. Jsem v pohodě.
„Jsi v pohodě, Fatimo? Nenarazila sis bůček?“ křísí mě Jirka. Sundavá si helmu a jeho zmačkané uši rudě září. Zahlédl jsem omrzlinu?
„Jsem dobrej,“ odpovídám hlubokým mužným hlasem. Po tváři se mi koulí slza.

Sdílejte…

Štítky