Úvod / Cestování / Třeboňský deník

Třeboňský deník

22. 6. 2018 Cestování
Petr Kukal Trebonsky denik

Pondělí

Je pondělí, den našeho odjezdu do Třeboně. Jezdíme na tenhle romantický pobyt každoročně od minulého kulatého výročí svatby. Nejdřív to vypadalo, že sem pojedeme zas až na další kulaté, ale pak se to zvrhlo. Jednak v mém případě už je kulaté výročí každé (naposled mi v prodejně kalhot naměřili větší obvod, než má chráněná lípa u nás v parku), jednak jsme zjistili, že bez toho nemůžeme být.

Už sama cesta má řadu rituálů, z nichž ten nejdůležitější je zastávka v Táboře. Letos poprvé zajdeme i k Jordánu. Hned pod hrází je zřízené brouzdaliště, ve kterém plavou maličké rybky. Vyzuju se a s vytaženými nohavicemi jdu zjistit, zda mě budou taky okusovat, jako to za osm set na půl hodiny dělají ty v Praze. Opatrně se přibližují, ale pak se v panice rozletí do všech stran. Když se z obchůzky rybníka vracíme, už se zase pokojně vyhřívají v mělké vodě. Některé si sluní bříška.

Úterý

Den začíná slatinnou koupelí. Miluju ji, je to moje nejoblíbenější procedura – ležet na vyhřátém dně vany po krk v bahně. Lidi, co v posledních letech sledovali twitterové účty, které jsem spravoval, mi právě tohle prorokovali. Je hezké být obklopen přáteli, kteří Vás mají rádi.

Odpoledne jedeme na kolech do Chlumu u Třeboně. Hejtman nás naprosto okouzlí (myslím ten rybník; kraj má teď hejtmanku a poslední hejtman ve mně vyvolával řadu pocitů, jen okouzlení ne), stejně jako křížová cesta. Kostel na kopci nad ní nabízí zajímavou architekturu, působivý interiér a otvíráky na pivo s arcivévodskou rodinou Ferdinanda d´Este. Prodávají se naproti v potravinách; zdejší pan vedoucí ví o následnické rodině všechno a během dalších 54 minut nám toho většinu řekne. Pak se musí nadechnout a my mezitím kvapně odejdeme.

Středa

Ráno perličková koupel. Sice ne v sektu, jen v extraktu kosodřeviny, ale i tak dobré. Chutná to jako slabá borovička. Po proceduře mě nedočkavá Hanka žene do půjčovny kol, abychom z krásného dne nepromarnili ani jediný kilometr, který mohu zpocený a funící strávit na nějakém hodně dlouhém, táhlém stoupání. Vyrážíme, sotva se jí podaří probudit majitele půjčovny. Vyzkoušíme několik nových tras, z nichž některé jsou poněkud neformální a jiné znají alespoň vojenské mapy.

Drobný odpočinek mi poskytují chvíle, kdy projíždíme lesy plnými borůvek – letos tady na jihu dozrály dřív. Hanka je nadšeně sbírá a každou chvíli mi jich hrst nasype do přerývaně oddechujících úst. Můj odpor odmítá poukazem na to, že borůvky jsou strašně zdravé. Což před hodinou říkala o třešních a před dvěma o pramenité vodě. V zásadě dělí všechny poživatiny jen do dvou skupin: Strašně zdravé a prudce jedovaté.

Petr Kukal Trebonsky denik

Čtvrtek

Ze čtvrtka je nejhezčí večer, kdy pro nás kamarádi připraví překvapení v podobě návštěvy pivovaru a následné školy čepování a pivní soutěže. Naučíme se čepovat hladinku, šnyt, čochtana a mlíko, o kterém Hanka tvrdí, že jí trochu chutná po pivě. Následuje znalostní kvíz, ve kterém dvakrát chybuju (nevěděl jsem, že existuje stolní pivo) a slepý test šesti vzorků. Ty bez jediné chyby určím během minuty; je to jako ptát se maminky, jestli po hlase pozná své děti. Stejného výsledu ovšem dosáhne i Hanka, navíc v testu má jen o jednu chybu víc než já. Kamarády z Třeboně necháme daleko za sebou. Podezírám je, že třeba k zapíjení kafe si v kavárně objednávají vodu.

Pátek

Den výročí naší svatby. Dopoledne jdeme jen na krátký výlet kolem rybníka Velký Lomnický. Naučná stezka začíná před kostelem v Lomnici. Máme štěstí, interiér si můžeme prohlédnout díky laskavé farnici, která tu právě uklízí. Vpustí nás a pak se vrátí ke své práci; zrovna luxuje zpovědnici. Doufám, že stejně pečlivě se uklízí u Nejsvětějšího srdce Páně, kde se zpovídám já. Ve vzduchu tam po mně pokaždé zůstanou slabosti, malosti a hrůzy – to všechno, čím taky jsem.

Na večeři jdeme do krčmy u Kellyho a pak Hanku vylákám na romantickou večerní vyhlídku z radniční věže. Potěšeně souhlasí. Když tam dorazíme, sedí v mezipatře na židličkách přes dvacet lidí a u okna je improvizované křeslo pro hosta, takže mi nezbude než jí přiznat, že tu dnes mám literární večer. Tváří se, že je to fajn. Na konec vystoupení dostane velkou kytici a je to fajn.

Sobota

Ještě chceme všechno stihnout, jedem na Dunajovickou horu a k rybníku Dvořiště a jdeme na zámek a kolem Světa, ale pak už je večer a my jdeme spát. V pivovaře sice zrovna vystupuje Michal David, ale na toho nejdeme. Nejsme přece trapný děti ráje z osmdesátek, sentimentálně vzpomínající na mládí, že jo? Ani se tam nezajdeme mrknout. Poslouchat aspoň v bráně pivovaru, když už nemáme lístky. Rozhodně se tam nezdržíme. A určitě si v půlce koncertu nedáme tři drinky a nebudeme před všemi lidmi tancovat ploužáky a vzpomínat, jaké to bylo, když jsme spolu chodili a tohle nám hráli. Před koncem koncertu, když už otevřou bránu, se určitě nevrhneme na nádvoří, nebudeme tam ve skoro padesáti poskakovat, zpívat jako o život, tancovat, křičet a objímat se. Nic z toho. Nic.

Neděle

Po mši se ještě stavíme na sádkách a s autem plným ledu a ryb opouštíme Třeboň. Je mi trochu smutno. Jsem v Brandýse rád, je to můj domov. Ale tady bych taky uměl žít. Nonstop. Fakt nonstop. Ale co, na podzim sem, dá-li Bůh, pojedeme znovu. Je to blízko.

Petr Kukal Trebonsky denik
Sdílejte…

Štítky