Úvod / Leccos / Néééé, tohle není mé jméno!

Néééé, tohle není mé jméno!

12. 2. 2018 Leccos
Tohle neni me jmeno

Nad casinem se smráká, do lobby vstupuje gentleman ve skvěle padnoucím saku, energicky se prosmýkne kolem vlhnoucí recepční, přistupuje k menšímu muži s jizvou od ucha k bradavici na protější tváři. V rukou drží angorskou kočku. Padouch, ne gentleman.

Muž: „Bond, James Bond.”
Padouch: „Bandy, José?“
James: „huh,…Bond, James Bond. B-O-N-D!“
Padouch: „Ahá, už vím, takže Panda Karel.“
James uhlazeně: „Zapomeňte na to.“ V hlavě mu běží něco na způsob „Tebe si vychutnám demente, tě vodprásknu do kebule, se ani nemusim ptát královny, mam na to papíry.”

Není to asi typická scéna, kterou pravidelně zažíváme. V parafrázi na známý výrok, vůbec jsem tam nebyl a to jméno taky nesedí.  Sedí ale konec. Alespoň pro případ, že se nejmenujete Novák, nebo Nový nebo Novotný. I tak Vám může dát okolí pokouřit:

Kolegyně: „Hele, poslouchej, jak se menuješ, ty novej?“
Jirka: „Nový.“
Kolegyně: „Tak to budeš novej furt.“

Co ale máme říkat my, dědicové jmen méně tradičních? Pokud se například jmenujete Šourek, jako můj známý, musíte být připraven na situace, kdy vás v čekárně vyvolává sestřička jako Žaluda.

I já se s ústrky setkávám od mala. Ve školce mi říkali jogurt a šance, že bych se dnes na první dobrou potkal s něčím jiným než Jerchotem, Jachortem, nebo mým oblíbeným Karlem Jechortou mi přijde rok od roku menší. Samozřejmě mám už celkem vyvinutou schopnost poznat, že se mluví o mně, i když – Karel mi tuhle docela zatopil. Ruku na srdce, je fakt tak těžké v době vizitek a neomezených možností cyberstalkingu napsat či citovat něčí jméno?! No není. Tahle základní lidská dovednost, pokud mohu subjektivně soudit, se nám jaksi vytrácí z populace. Jak kdyby šla ruku v ruce s tím, že nám začíná být více a více věcí naprosto lhostejných.

Tohle neni me jmeno

Ve chvíli, kdy i novinář napíše: „Sorry, stane se, dyť to byl článek o Fuckup Night, takže to je vlastně k tématu,“ můžete lehce nabýt dojmu, že pokud byste skočil do drtiče větví, je velká šance, že vaše vlastní matka sledující krimi zprávy v pohodlí a blažené nevědomosti dopráskne rozjedený dortík.

Nejde ovšem jen o běžné, leckdy humorné momenty. Jde o budoucnost. Jak se mám například těšit na lepší zítřky, když vím, že i ženy si vybírají muže s ohledem na jméno? Pokud máte jako já z několika nezávislých zdrojů potvrzeno, že si děvčata zkoušejí nový podpis ještě dříve, než k něčemu vážnějšímu dojde, můžete mít právem nahnáno. Vždycky si vzpomenu na nestora české archeologie Josefa Ladislava Píče a jeho imaginární ženu.

Nebudu vás napínat. Zastřelil se ve svém bytě.

Sdílejte…

Štítky