Úvod / Ona / Stockholm

Stockholm

18. 7. 2018 Ona
silena matka

Tuhle jsem vám psala takové laskavé pojednání o tom, jaké to je, když dítě téměř nepřetržitě marodí a vám nezbývá, než s ním být uvězněni doma.

Po tom, co syn předstíral neštovice (mmm-hmm, ano, opravdu je to možné), přišlo se na to a mazal zpátky do školky, jsem si ho po třech dnech docházky vyzvedávala a bylo mi taktně…no…bylo mi prostě naznačeno, abych ho už před koncem školního roku nevodila, že má rýmu a taková rýma, to je vám tuze zlý, nepěkná věc, víme?

Druhý den ráno jsem tedy volala, že si Usmrkánka nechávám ve své láskyplné náruči a co myslíte. Paní učitelce se vším tím pohnutím a smutkem chvěl hlas a kdesi v dálce jsem zřetelně slyšela vyletět špunt ze šampaňského.

Problém ale byl, že s nástupem prázdnin, horka a dvou svátků před víkendem byl v práci jaksi nedostatek pracovní síly a já jsem v tom holky nechtěla nechat. No a protože špRÝMAř na tom objektivně nebyl tak zle, rozhodla jsem se, že to tedy konečně prošťouchnu a vezmu ho s sebou do práce.

Zabalila jsem na těch pár hodin snad vše kromě digestoře a náhradních šroubů k botníku. Měl s sebou oblíbené hračky, fixy a pastelky, jídla na tři dny a jako kápézetku jsem přihodila taky tablet s pár pohádkami a nabíječku.

Do kanceláře jsme dorazili jako první, což je vždy velmi důležité, neboť dítě je tak nějak defaultně nastavené k soutěžení a především tedy k vyhrávání.

Rozbili jsme tábor na stole kolegyně, která měla, chudák, zrovna dovolenou.
(EDIT: Dnes přišla po čtrnácti dnech do práce a velmi se podivovala, čím je datum 15. října tak důležité, že na něm má v kalendáři přilepenou lentilku…)

Jak tak postupně přicházely „tety“ do práce, každou poctivě pomazlil a řekl jim, jaké mají krásné šaty a proč je Batman fakt děsně hustej.
Chvíli jedl, chvíli stavěl vesmírnou stanici z lega, kreslil naše karikatury, razítkoval, scanoval dokumenty, naše karikatury, tužky, sešívačky a vlastní ruce, chodil pro poštu a když už se houpal na zářivce, šli jsme pro jídlo.
Největší atrakce byla, velmi překvapivě, páternoster. Ten je zajímavý tím, že jezdí pořád dokola.
Pořád.
POŘÁD!!!
Když jsme se o tři hodiny později vrátili, snědl si oběd, kouknul na nějaké ty pohádky a pak začal zívat. Což tedy celé dost nápadně připomíná průřez dnem průměrného úředníka.

Běhal po baráku, střílel gumičky, zpíval si hodinu v kuse Wheels On The Bus, objímal sekretářky a když se dostavil pán, který potřeboval něco vyhledat, Mistr si počkal, až bude v kanclu hrobové ticho, rozrazil dveře z vedlejší místnosti a procítěně zahřměl: „Mami, chci kakat!“

Nebudu vám lhát, byl to záhul pro všechny. On obdivoval mě, jak krásně dokážu sešít dva papíry a já zase jeho, jak to tam s námi může tak dlouho vydržet a jak, sakra, zvládl zasvinit během dvou minut jeden rohový stůl a dvoje okna.

…jakmile ve středu ve 4 odpoledne odešel, bylo to jako vždycky, když tu není.
Ticho.

To ticho, které si celou dobu přejete, ale nakonec je příjemné asi jako skřípání nehtů o tabuli.

Tak tu teď po sobě občas aspoň mrskneme vlaštovku, shodíme skleničku nebo si jedna z nás začne broukat Skákal pes a zbytek se postupně přidá. No prostě klasický stockholmský syndrom… nebo to bude tím barákem?!

Sdílejte…

Štítky