Úvod / Leccos / Šťastný nový rok

Šťastný nový rok

3. 9. 2018 Leccos
stastny novy rok

To, že se blíží konec jednoho roku a začátek druhého, poznám jako učitel neomylně. Kolem se začínají rojit známí a kamarádi, aby mi už od konce července říkali: „Za chvíli do školy, blbý co? Už ti to bude končit, blbý co?“. Člověk nad tím pochopitelně máchne rukou, jsou to duše pomýlené a zároveň se těším, až jim budu od příštího prvního července psát: „Pondělí a do práce, blbý co? Úterý a do práce, blbý co? Středa a do práce, blbý co?“ a tak dále.

Ale to není to nejhorší. Jako každý konec roku člověk bilancuje, třeba proč učí, když mu obecně vadí lidé, nebo jestli by se neměl lépe, kdyby zůstal v oboru ze střední školy (pochopitelně, že ne a lidé mi sice vadí, ale tuším, že před katedrou mohu vadit i já jim, harmonie vesmíru je zachována) a snaží se dohnat co nejvíce. Což vzhledem ke konci roku někdy v červenci až v srpnu znamená, že beach body už neseženete, leda tak na příští rok, ale to by nesmělo být takové vedro a pivo a zmrzlina tak osvěžující. Ale můžete se zkusit dospat za minulých deset měsíců a naspat na příštích deset měsíců. Obojího litujete, protože nic nestihnete, to samé platí s přílišným čtením, výletováním, sledováním filmů nebo hvězdné oblohy (je oranžová a není tam nic vidět, nikdy).

Ale ani bilancování není to nejhorší. Říká se, že absolutně nejhorší je ten klid před bitvou, než to vypukne. Než začnou koule lítat (do žákovských) a mrtví padat na zem (taky metafora, nejspíš). Pak už jen jedete. I tohle máme ve škole, naše „to předtím“ se jmenuje přípravný týden. Je to radost, potkáte studenty, kteří dělají reparát, kolegy kteří k vaší radosti ještě nešli do důchodu a kolegy, kteří k vaší smůle stále ještě nešli do důchodu. Poslechnete si několik stejných školení, všechny stejné historky jako každý rok a ještě než přijdou studenti, tak se dozvíte, jak jsou hrozní, nic neumí a nemají chuť se učit. Přípravný týden je něco jako návštěva příbuzných, které zvete ze slušnosti, nebo jako být v zákopu s někým, kdo se už zbláznil, ale nemůžete vyběhnout, protože by vás zabili a ještě k tomu cítíte, že z toho začínáte bláznit taky, inu jak ti příbuzní.

A pak to začne – letos 3. září. Nehledě na přípravy přípravného týdne nic není hotovo, rozvrhy, třídy, umístění lidí a věcí, webovky, systém na známky, kopírka, sekretářka, boxovací pytel a kávovar, to všechno nějak není, nebude nebo nefunguje. Jediným pevným bodem na rozbouřeném moři začátku školního roku je školník, který od schodů řve na studenty všech ročníků a na mladě vypadající učitele, kde mají sakra ty přezuvky. Ale to už je v pořádku, není čas bilancovat, co se mohlo a mělo, není čas se příliš bavit s kolegy a poslouchat historky, jak potkali faráře Toufara a Jana Ámose Komenského.

Bitva už začala a už se střílí, tak do týdne budou první zásahy a první padnou. Ale to je vždycky, nakonec najdeme společnou řeč a tím rokem se nakonec probojujeme spolu. Tedy doufám. Tak šťastný nový rok 2018/2019!

Sdílejte…

Štítky