Úvod / Leccos / Sousedi

Sousedi

7. 8. 2018 Leccos
Kytarista Kravatak

Napadlo vás někdy, jaké by to bylo mít za souseda nebo spolubydlícího muzikanta? Osobně si myslím, že je to fantastický zážitek, který kulturně obohacuje život všech nájemníků v domě. Moji sousedi si ale přesně tohle nemyslí.

Žiju v baráku, kde je ticho naprosto nejzásadnější komoditou. Většinou je tu takové ticho, že bych se skoro vsadil, že i písničku Reklama na ticho složil Pavol Habera po návštěvě našeho domu. Přitom jako v každém jiném domě tu žijí psi, děti a další obvyklé tvořiče hluku. Jenže děti u nás v domě zásadně nebrečí! A pokud ano, tak jen do hlasitosti, která neprojde přes dveře jejich bytu. Podobné je to se psy. Vidím sousedy venčit je každý den, ale štěkat jsem nikdy žádného neslyšel. My dřív na chatě měli fenku knírače a ta tedy proštěkala značnou část dne. Většinou stačilo, aby někdo kolem zahrady projel na kole, a následoval zhruba 2,5 hodinový nepříčetný štěkot. Nic takového se tady nestane, až na to, že se sousedům v domě usídlil jeden kytarista.

Už když jsem se stěhoval, začalo pro sousedy zpestření, jaké zřejmě za svůj sousedský život nepamatují. Po převzetí bytu jsem první večer začal kolem osmé večer luxovat. Žádná divočina, chlast, holky, jen obyčejný vysavač. Zhruba po 5 minutách volá původní majitelka, že ji bývalí sousedé posílají zprávy „co se to nahoře sakra děje“. Při stěhování, kdy jsem se snažil vyškrábat po schodech do 5. patra s ledničkou, skříněmi, gaučem a dalšími ne úplně lehkými věcmi, se většina sousedů po celou dobu dívala škvírkou pootevřených dveří, co to zase ten „chuligán“ na té chodbě vyvádí. Starousedlíci komentovali můj první odchod na koncert s kytarou „no to si tu teda ještě něco užijeme, s muzikantem“.

Následovalo několik stížností na příliš hlasité dupání, povídání, puštěný film, nebo třeba i na to, že do kompostu, který je z „rozhodnutí družstva určený pouze na trávu a listí“, vyhazuji i slupky od ovoce a zeleniny. To je ode mě teda hodně rebelský, co?

Také se začalo objevovat obvyklé sousedské bušení. To takhle začnete něco dělat a najednou slyšíte „buch, buch, buch“ na zeď, na topení, zespoda koštětem do stropu, do stoupaček, variant do čeho bušit je opravdu hodně. Bušení může způsobit cokoliv, třeba puštěný film, telefonování, vířivka, vaření nebo sex.

Hlasitý sex je vůbec samostatná kapitola, za ten u nás v domě následuje nejen bušení, ale i písemné upozornění, opakované. Upozornění jsem nakonec dostal i e-mailem, a dokonce se to probíralo i na předsednictvu družstva, ale tam raději nechodím. Ostatně kdo by chtěl mít pořád přede dveřmi zástupy sousedek, že jo.

To vše se odehrálo ještě dávno předtím, než jsem v bytě vůbec poprvé zapojil kytaru a hrábnul do strun. Když se tak stalo, dal jsem tím sousedům jasně najevo, že může být ještě mnohem, mnohem hůř. Stejně tak při poslechu pár záznamů koncertů rockových kapel na nové Hi-Fi soustavě, kterou jsem si pořídil a která by s přehledem ozvučila menší klub. Od té doby bušení ustalo a i já se snažím večerní vymýšlení kytarových riffů neprotahovat příliš dlouho do noci. Takový já jsem dobrák!

Takže je hlavně nelitujte, moji sousedi si mě zaslouží! Ale kdyby je to přece jen štvalo, nehledá někdo ideálního souseda?

Sdílejte…

Štítky