Úvod / Cestování / Služebka po italsku

Služebka po italsku

30. 4. 2018 Cestování
Madla Italie

„Nechtěla bys jet na školení? Je to v Itálii…“ zeptal se mě vedoucí. Povídal ještě něco dalšího, ale já slyšela už jen šum a při tom si představovala, jak sedím v pizzerii, piju víno a pak se procházím po prosluněných ulicích. Po pár týdnech jsem se dozvěděla i místo příletu a odletu – letiště v Milánu a Benátkách – a začala se těšit ještě víc.

Ve chvíli, kdy mi přišel program zájezdu, jsem pochopila,  že nejde o žádnou dovolenou. Každý den od rána do večera zavřeni v zasedačce a školeni až do odumření mozku. Protože nejsem ten typ blázna, co vstane v pět, aby se do osmi procházel po městě, užiju si jen přespání v italských hotelech a přesuny italskou dopravou. Přišlo mi proto zbytečné balit si s sebou kufr oblečení a booknula jsem si letenku jen s příručním zavazadlem. Kolega přišel na letiště s o polovinu větším kufrem, než byl můj batoh. Na ironický dotaz, jestli si s sebou vzal i plavky, odpověděl, že jo. Co kdyby byl v hotelu bazén. V letadle vytáhl z kapsy rohlík se salámem k svačině. Tipuju, že k obědu vybalí řízek.

Dvě hodinky letu a pak konečně Itálie. Modrá obloha, šaty, opalovací krém a sluneční brýle. Možná ve filmech. Já litovala, že jsem si nevzala pláštěnku a gumáky. „Chčije a chčije,“ jak by řekl Josef Kemr.

Miláno je hezké město i za deště. Obzvlášť pokud máte rádi davy, nesmyslně drahé módní značky a houfy pánů velice tmavé pleti, co vám budou nabízet deštník, průvodce, kapesníky, zapalovač nebo cokoli jiného, co je zrovna napadne. Snídani u Tiffanyho jsem si sice nevyzkoušela, ale ani hotelové švédské stoly nejsou špatné. Je vidět, že nezapřu svůj původ, protože jsem musela ochutnat skoro všechno, co nabízeli. A ještě si přidat. Úspěšně jsem předstírala, že nevidím, jak si kolega láduje croissanty a bagetky do batohu na potom.

Naše tréninková skupina sestávala ze sedmi evropských národů, zejména těch slovanských, takže jsme spolu rychle našli společnou řeč. Zejména pak večer na baru.

Z Milána do Pordenone u Benátek jsme jeli vlakem. Myslela jsem si, že nic nepřekoná hluk třídy cestujících rozjívených dětí. Pak si vedle mne sedl typický Ital, který skoro polovinu cesty hlasitě telefonoval. Stýská se mi po Čechách a tichých oddílech vlaků.

Madla Italie

To, že někdo odlétá z letiště s názvem Venice Marco Polo, neznamená, že bude ubytovaný v Benátkách. Poslední večer před odletem nás sice čekal výlet do tohoto krásného města, ale víc času než v něm, jsme strávili ve vlaku, kterým jsme se tam dostali. Proběhli jsme město sprintem s roztomile žvatlající průvodkyní, při půlhodinovém rozchodu jsem tak akorát stihla najít záchod a dát si malé pivko v nedalekém baru a na závěr nás čekal krátký výlet lodí, která nás dovezla zpátky na nádraží. Plavba se nakonec vydařila, protože kolegyně vybalila z batohu láhev vína a tak nám cesta příjemně utekla.

Italské letiště Marco Polo je pěkné, při čekání na odlet se dá sednout na zahrádku před kavárnou na místě, odkud odplouvají lodě do Benátek. Po hodině jsem si říkala, že bych tam mohla sedět třeba věčně. Ve chvíli, kdy mému letu naskočilo zpoždění o hodinu a půl a hrozilo, že nestihnu přestup ve Frankfurtu, už mi tak hezké nepřišlo. Když jsme konečně nasedli do letadla, snažili se nás uplatit pytlíčkem brambůrků. Protože to nepomohlo, začali rozvážet nápoje zdarma, přestože šlo o velmi krátký let. Letušákovi jsem odkývala víno a když se zeptal, jestli si dám ještě něco, řekla jsem, ať mi nechá rovnou celou lahev.

Ve Frankfurtu naše letadlo dosedlo v době odletu navazujícího spoje. Hodila jsem batoh na záda a tryskem vyrazila přes letiště. Kolegové za mnou volali povzbudivá slova, doběhla jsem k infopultu a letištní personál mě nasměroval ke vzdálenému gatu s tím, že mám běžet. A tak jsem se hnala letištěm a připadala si úplně jako v nějakém filmu, kde hrdinka na poslední chvíli stihne letadlo, v hlavě mi zněl song z Rockyho a já se snažila nezkolabovat, přestože mi už dávno došel dech. Přiřítila jsem se na gate a tam stála dlouhá fronta.

A takhle to mám v životě se vším.

Sdílejte…

Štítky