Úvod / Leccos / Školní rok v kostce

Školní rok v kostce

5. 5. 2018 Leccos
Skolni rok

Buď učitel, říkali. Spousta volna, nic moc povinnosti, žádnej stres, říkali. Kolem května se budeš chtít zabít, tak to už bohužel neříkali. Školní rok, vážení:

Září

Chaos, zmatek, nikdo nic neví, nikdo nic nechápe a pod byrokratickými papíry nenajdete kolegu v kabinetu a nakonec ani sebe. Že si pamatujete jména žáků nebo snad jejich počet? To je mýtus.

Říjen

Začíná se fakt učit, první pětky přistávají v žákovských a dohánějí se poslední resty z minulého června. Jsou tu první prázdniny, kdy se máte možnost poprvé nadechnout. Naneštěstí vám to připomene, jak se můžete mít dobře, když se to kolem vás nehemží učící se drobotinou a kolegy. Lejstra nemizí. Jména jsou stále mystériem.

Listopad

Měsíc bez volna. Už máte návyky, pamatujete si rozvrh a jména těch studentů, které přehlédnout prostě nelze. Všichni se totiž jmenují nějak na způsob „Prosímtě mlč na chvilku“. První várka lejster hotová.  Přichází druhá s prvním rodičákem.

Prosinec

Vánoce a hektičnost všech nutných mimoškolních akcí neslučitelných s osobním životem. Jedete na robota. Učit, vykazovat, vánočně uklízet, opravovat. Na jména většiny studentů jste rezignovali.

Leden

Měsíc dlouhý, temný nesoucí se na vlně „hele, tohle mělo být hotovo nejpozději v listopadu“. Konec pololetí, známky nikde a za dveřmi stepují další výkazy. Dva dny volna, které užijete na chřipku.

Únor

Měsíc ještě delší, ještě temnější. Možná prázdniny, možná ne, podle toho jak to na vaši školu vyjde. Slunce na obloze v nedohlednu, dobrá nálada kohokoliv, také. Ale už trpíme na stejné vlně.

Březen

Nepochopitelně se blíží další čtvrtletí a vy proklínáte únor, proč neměl víc dní. Jména tak 50 na 50. A ty co si pamatujete, začínáte raději vytěsňovat. Chřipková epidemie.

Duben

Začíná jít do tuhého, maturity, přijímací zkoušky a první tiky. Trochu v obličeji trochu v krku a hra na schovávanou s nadřízenými.

Květen

Poslední zatáčka a už to nejde. Nicméně od půlky května přicházejí maily ve stylu: „Hele, měli bychom zlepšit to, či ono a do konce roku.“ Polykáte odpověď „to se mělo začít dělat v říjnu“ a svému fyzioterapeutovi nebo psychologovi začínáte hojně splácet hypotéku.

Červen

Cílová rovinka. Konec nesete hrdě jako uzlíček nervů, prožívající „near death experience“ každé ráno. Ale zvládnete to. Všechny problémy, co na vás hodí kolegové, všechny známky, všechny akce na kterých musíte být. Protože nakonec přijde ta chvíle, kdy rozrazíte dveře, nasadíte sluchátka a necháte si Freddiem Mercurym a jeho „Nooooooo one, no one gonna stop me now…“ vystřelit mozek někam ke svobodě.

A slovo závěrem? Nic! Na závěr panáka a lejte to dvakrát dva dvojitý dvojitý. Škola je život a ten se s nikým nemaže!

Sdílejte…

Štítky