Úvod / Lifestyle / Šéfové na zabití (v Matrixu)

Šéfové na zabití (v Matrixu)

22. 10. 2018 Lifestyle
Kytarista Kravatak

Šéfové asi tak nějak k životu patří, protože každý má svého šéfa. Když se nad tím tak zamyslím, vlastně asi opravdu neznám člověka, který by neměl nějakého šéfa. Já měl v životě šéfů už poměrně hodně a zároveň už jsem byl poměrně hodně lidem šéfem. Bohužel asi jsem nikdy nebyl ten pravý šéf, protože postrádám některé z níže uvedených věcí.

Většina šéfů má několik společných znaků, které se zřejmě vyučují v nějaké šéfovské škole, kde vás „naprogramují“ na to, jak šéfovat, a pak jste automaticky přiřazen nějaké firmě (že by na tom Matrixu přece jen něco…). Jinak si neumím vysvětlit, jak několik mých šéfů nikdy nedělalo nic jiného než generálního ředitele prakticky již od studia prvního ročníku VŠ.

Rád bych zmínil, že následující věci platí za předpokladu, že vy jste standardní podřízený, tedy že ve firmě nekradete jak straka, nechodíte do práce pozdě, plníte si bez problémů své úkoly, tajně nepřidáváte kolegům jed na krysy do kafe, nemočíte v kancelářích do kytek (po večírku se to nepočítá) apod.

1. pravidlo

Majitel není mecenáš a dobrodinec co vám dává milosrdně práci (ani pokud je libovolný miliardář) – to vy dáváte majiteli to nejcennější, co máte. Svůj čas, svoji energii, svoje emoce, často i svoje zdraví. On vám za to dává v lepším případě možnost uplatnit se tak, aby to váš život nějak zlepšilo a bavilo vás to. V horším případě vám dává pouze více či méně adekvátní sumu barevných papírků. Vždy ovšem až podle toho, jak dobře se má on sám. Nejdřív se musí mít dobře majitel a pak se někdy, případně, možnáááá s velkou časovou prodlevou budete mít TROCHU lépe i vy. Jakmile se bude mít majitel jen trochu špatně, budete se vy mít hůř okamžitě a velmi VÝRAZNĚ. V dnešní době se navíc majitel většinou schovává za nic neříkající výraz „matka“, což je shluk vzájemně se vlastnících a propojených společností do různých holdingů. Takže váš majitel je prostě jakási „matka“ někde daleko v zahraničí, což už snad většinou ani nejsou skuteční lidé a trochu to celé zase začíná zavánět Matrixem.

2. pravidlo

Nejvyšší šéf dost často není ve firmě nejvhodnější kandidát na tuto pozici – většinou by nebyl ani v užším výběru vhodných kandidátů. Proč se šéf na svou pozici hodí, často pramení z jiných předpokladů, než je jeho pracovitost, selský rozum, dovednosti a empatie. Jeho pozice je často postavena na schopnosti nebrat si nic moc k srdci, a to včetně kritiky a argumentů ostatních, nebýt příliš empatický k lidem, být dostatečně poddajný vůči majiteli, podmínkou je i velká míra asociálního chování, protože pokud se převážnou většinu času chováte vychcaně a přezíravě, nikdo se s vámi nebude chtít bavit, a pokud ano, budou to jen vaši nejbližší pucflekové.

3. pravidlo

Hlavně lidem nikdy nedejte to, co chtějí! Nedopusťte, ať jsou vaši zaměstnanci spokojení! Vsadím se, že na to existuje mnoho podobně znějících pouček v příručkách pro úspěšné manažery. Slyšel jsem to v práci už asi stokrát, většinou když jsem šel žádat o zvýšení platu, o služební auto, žádat o bonusy pro své podřízené, případně se připomenout s odměnou, kterou jsem měl již před mnoha měsíci automaticky dostat a nějak se na ni jaksi zapomnělo.
Probíhá to asi takhle: Většinou je v první chvíli šéf natolik zaskočený tím, že se vám vůbec podařilo dosáhnout výsledků, za které si odměnu zasloužíte, že prvních několik týdnů o tom nechce vůbec mluvit, protože je potřeba to ještě pořádně vyhodnotit. Následuje často několikatýdenní anabáze, kdy vám je neustále předhazován jeden důvod za druhým, proč tak úplně nárok na víc peněz (povýšení, kancelář, auto, plat pro své podřízené apod.) nemáte.
Pokud se vám podaří všechny tyto argumenty rozbourat, následuje druhá fáze, kdy vám předloží návrh, který se zdaleka neblíží tomu, na co jste měl mít nárok  co jste požadoval. Pokud jste dostatečně asertivní a ustojíte i tuto situaci, následuje většinou dotaz „kolik minimálně chcete, aby se to teda nějak vyřešilo“.
Po dalších několika týdnech konečně dostanete k podpisu papíry. Na těch papírech není to, co jste uvedl jako minimum, ale ještě něčím okleštěné minimum.  Okleštěné milosrdné minimum doprovázené ještě nějakou (pro vás problematickou podmínkou).  Něco jako: Dobře tady máte bonusy pro své podřízené, ale jednoho z nich propusťte. Nebo tady máte papíry na služební auto, ale nebudeme vám proplácet cesťáky do práce a parkování.

Před sebou vidím šéfa s nataženou rukou, lhostejným výrazem a dvěma papíry v ruce. Buď podepiš oba, nebo žádný, ale ani v jednom případě jsi nevyhrál. V jednom případě si můžeš ponechat iluzi drobného vítězství a toho, že se budeš mít o něco líp, v druhém případě se budeš mít hůř, ale s pocitem, že si to tak nějak prokouknul.

Stačí jen nasadit černý brejle a vybrat si červenou nebo modrou pilulku.

Sdílejte…

Štítky