Úvod / Ona / Sama sobě nepřítelem

Sama sobě nepřítelem

18. 10. 2018 Ona
Zrzka od vedle

Na světě se mi víc věcí nelíbí, než líbí, ale jednu zbožňuju. Ať hledáte, co hledáte, vždycky to najdete. Já tak teď hledala důvod, proč se zase jednou naštvat na náš druh. A tak jsem zagooglila a našla denní dávku mrzutosti. Další hezká ukázka pokrytectví.

Na takovejch těch „motivačních“ stránkách, v knihách o lásce a souznění duší a v každým dobrosráčským článku jako základní krok ke štěstí naleznete jednu prvotní radu. Mějte rádi sami sebe. Ono se to lehčeji řekne, než udělá a kdo s tím nikdy neměl problém, ať takový články klidně píše. A pak si je strčí do zadku. Většina z nás ten problém měla. A většina z těch, co ho měla, ho ještě má. Pamatuju si, že jsem nosila volný oblečení a každý den, když jsem vyšla z domu, překonala sama sebe i strach z ostatních. Strach z toho, že budu muset čelit jejich názoru na mě a mylně jsem si myslela, že jejich názor mě definuje. Měla jsem v hlavě utkvělou představu, že přece všichni vidí, že mám nos o milimetr jinde, než bych chtěla a že mám divný prsty u nohou, že když jím zmrzlinu, tak neumím říkat „R“ a že uvařit vajíčka na měkko je náročnější než pochopit jadernou fyziku. Kterou mimochodem taky nechápu. Bála jsem se promluvit, protože přece co bych dělala, kdybych řekla blbost?

A tak jsem tehdy četla tyhle články, zkoušela různý cvičení a měla vztek, že to nezabírá. A ono to fakt nezabralo. Možná i proto, že ty články vlastně vůbec neradí. Jen ukazují další věci, které děláte špatně. Moc se kritizujete, málo se mazlíte, nemilujete se a to byste přece měli! Věnujte čas sami sobě, protože vy jste ten nejdůležitější člověk ve vašem životě. Jenže.. co když jste ten člověk, kterého rádi nemáte a se kterým čas trávit nechcete? Na to už žádný článek nepomůže. Vlastně nepomůže nic. Je jedno, jak vypadáte, co jste dokázali, kolik máte aut nebo obdivovatelů. V tom stavu jste jen vy a váš odpor k vám samým.

Nevím, jak se stalo, že se mi to podařilo překonat. Najednou jsem do zrcadla přestala koukat s odporem, přestala jsem se stydět za svoje názory a slova. Přestala jsem se schovávat a naopak mi každý pohled pozornosti pohladil dušičku. Jako bych si to po letech ve stínu vynahrazovala. Můj život se stal místem setkávání zajímavých a úžasných lidí, přehlídkou bláznivých zážitků a řadou dokonalých dní. Změnila se jedna výhybka v mojí hlavě a celý svět kolem. To je snad jediná věc, která v těch článcích dává smysl a která se fakt stane.

Opíjela jsem se láskou a spokojeností. Každá vteřina, kterou jsem trávila sama se sebou, sama v sobě, mi vibrovala tělem. A pak to všechno zmizelo. Tak zlehka a volně. Easy come, easy go. A já tak pořád ještě sedím v kavárně sama, ale už se neusmívám a muži už se mě neptají na telefonní číslo, ptají se proč tak smutně v tak hezký den. A co já jim na to mám odpovědět, když se stydím s nimi mluvit? To abych náhodou neřekla nějakou blbost.

Kdybyste někdo našel článek, nebo měl radu, co funguje… Kdybyste někdo měl příběh, co byste mi chtěl říct, zkušenost, jak se naučit mít rád sám sebe, tak mi ho prosím napište.

Sdílejte…

Štítky