Úvod / Ona / Reportáž z epicentra

Reportáž z epicentra

24. 6. 2018 Ona
silena matka

Těžko při stěhování, lehko v epicentru jaderného výbuchu.
Při zkáze Země.
Uprostřed intergalaktické války.
Na prezidentské inauguraci.
Jak chcete…

Už je to víc než týden a já se v noci pořád budím hrůzou celá zpocená, v bedně od banánů a s IKEA taškou v ruce.

Teda, vybaleno už mám.
Skoro.
Fajn, vyndala jsem jen sklenku na víno, hrnek na kafe, popelník na cigára a Krchovskýho na depku… tak co po mně ještě chcete?!

Pět let.
Pět let jsem žila v krabici od bot č. 39.
Život smrštěný do jednoho pokoje, 30 m2, mezi 4 stěny a 20 kilo lega.
Nakonec se to všechno vešlo do jedné dodávky, šesti černých a (nevím proč) dvou zelených popelnic.
Škyt.

Pocity při stěhování jsou rozhodně v TOP 10 těch smíšených.
Jdu do novýho. Super!
Bude tam spousta místa a když se v noci budu chtít převalit, nebudu mít jednu nohu z okna a druhou v záchodě. Skvělý!
Dítě bude mít konečně vlastní pokoj, kam ho můžu později zamknout, případně zazdít. Úžasný!!

Kde mám ale, sakra, začít?
Proč, když točím pět triček pořád dokola, je ta skříň tak narvaná?
Z jakýho důvodu skladuju pod postelí podprsenku z mušlí, pirátskej klobouk, pumpičku a plyšovýho králíka s obřím penisem?!
Jak je možný, že v 21. století, kdy se vesmírem prohání kabriolet, zemi vládne mrtvola a stanice metra Muzeum je v obou směrech otevřená, se nemůžu i s věcma prostě teleportovat?

Kde jsou, sakra, ty šrouby?
A proč se jim říká hřebíky?

Ve který z krabic je zabalený zpruzelý dítě a proč zrovna ta jedna pluje po Vltavě?
Kdy jsem byla očkovaná proti tetanu a proč tak krvácím?

Nakonec je to ale jako se vším na tomhle krásným (škyt) světě.
Ono to nějak dopadne!
Budete naříkat, klít, fňukat, krvácet.
Ztratíte pár věcí, pytel šroubků/hřebíků, soudnost a cit v končetinách.
Třeba i vysypete do záchodu půl kila chia semínek a zapomenete spláchnout (neptejte se).
Najdete ztracené vzpomínky, osm kopií rodného listu a dvacet párů rukavic…

Nakonec se ale stejně svalíte do nový postele, připojíte se k wifi, sundáte podprsenku z mušlí a budete šťastní.

Já teda jsem.
Protože TADY jsem doma.

Sdílejte…

Štítky