Úvod / Leccos / Promoce

Promoce

19. 11. 2018 Leccos
Promoce

Stále více lidí studuje vysoké školy, popř. školy, které samy sebe za vysoké pokládají. To přináší dobré výsledky v mezinárodních srovnáních OECD, více brigádníků ve fastfoodech, kteří si tu na studia vydělávají, více peněz zřizovatelům, více titulů na kilometr čtvereční a více zaměstnanců fastfoodu, kteří tu dříve byli jenom na brigádě. Pokrok nezastavíš.

Taky to přináší více promocí. Promoce je moc krásná slavnost na zakončení studia, při níž jsou studentům předávány diplomy. Význam akce je však především společenský. Mnoho studentů tu poprvé vidí své vyučující, své spolužáky, mnozí také zjistí přesný název své školy, protože jejich kontakt s ní nebyl úplně masivní a z čísla účtu taky všechno nevyčtete. Všichni sem navíc pozvou své rodiče, partnery, děti, sourozence, kamarády a spolupracovníky. Je to velká chvíle, při níž nikdo z blízkých nesmí chybět. Také já jsem se v uplynulých dnech jedné promoce účastnil.

Šlo o promoci absolventů velmi starobylého vysokého učení, jehož nároky odpovídají délce a závaznosti tradice, takže spolužáky a vyučující tu znali všichni. Slavnostní ráz chvíle navíc umocňoval důstojný prostor kvazisakrálního prostoru, přesná organizace a poměrně striktní pravidla stran chování. Mezi důraznými doporučeními byla také neúčast dětí do 6 let. I díky tomuto jasně formulovanému požadavku se jich tam nesešlo víc než třicet.

V dnešní atmosféře poněkud hysterické korektnosti se samozřejmě nikdo neodvážil význam účasti ročního batolete na slavnosti zpochybnit; kindergarten tedy obsadil několik řad blízkých pódiu. První pláč se ozval hned s úvodními tóny fanfáry; otec dítěte byl naštěstí soudný a už po sedmi minutách vynesl zmítající se robě ze sálu. Všichni jsme pak mohli poslouchat, jak drobné nožky s obdivuhodnou vytrvalostí kopou do vstupních dveří. Násilí na vrstevníkovi pomstily ostatní děti, které co chvíli vpadly svým pištěním do projevů. Piagetovy teorie o dětském egoismu a sebestřednosti získávají ve světle této systematické odplaty povážlivé trhliny.

Jistou míru solidarity s ostrakizovanými dětmi ovšem projevila také generace na opačném pólu časové osy. Stařík za námi se zhruba ve třetině začal nudit, pročež své rodině, lidem ve své řadě, v řadě před ním, v řadě za ním a všem dalším, kterým zůstal zachovány alespoň zbytky sluchu, počal sdělovat své hodnocení dress codu přítomných, především studentek. Úplně spokojen byl v jediném případě, totiž u dívky v těsných pouzdrových šatech, co „měla zadnici jako kobyla“. Ostatní dostaly sotva průměrné hodnocení. Není každý den kaviár.

Naopak požadavkům na bonton dostála alespoň skupina dívek před námi, která správě vyhodnotila chvíli jako natolik formální, že popíjet při ní alkohol by ohrozilo její důstojnost. Za účelem dodržení pitného režimu, který dnes mladé generaci velí svlažit rty co dvě minuty, si proto pravidelně posílala lahev mattonky, jíž pila s naléhavostí hraničící s waterboardingem. Zvukové efekty tuto představu velmi posilovaly.

Promoce

Zhruba po hodině se promoce přiblížila k závěru. Atmosféra už byla mnohem uvolněnější než na škrobeném začátku. Stařec vyčerpaný módní analýzou hlasitě chrchlal, děti se zvolna sbíhaly ke svým rodičům a holky načaly druhou mattonku. Dítě za dveřmi již projevovalo známky únavy; kopání ztrácelo pravidelný rytmus i potřebnou razanci. V zadních řadách zazvonil první mobil.

Přítomní akademici vytušili, že trpělivost publika dosáhla mezních hodnot, a kvapně slavnost ukončili. Odcházeli pak za zvuku studentské hymny Gaudeamus igitur, na jejíž nápěv stařec za námi hlasitě zpíval staropražskou pijáckou píseň. Jedna z dívek, která předtím rozlila zbytek matttonky a už tři minuty se nenapila, lačně srkala z louže na parketách a holčička venku konečně vykopla dveře. Do sálu pronikl osvobodivě svěží vzduch, který rychle vyhnal poslední zbytky zatuchlého patosu.

Myslím popravdě, že koncept promocí v dosud známé podobě se přežil právě tak jako svatby na úřadě. Dnes se každý bere na statku a úředník či kněz manžele oddá na zahradě pod stromy a květy. Takže počítám, že další promoce, kterou uvidím, bude někde v pivovaře. Bude k ní hrát Šlapeto, rektor bude točit dvanáctku a diplom každému přinese kelnerka. Ti, co budou studovat s vyznamenáním, ji budou moct plácnout přes zadek.

Sdílejte…

Štítky