Úvod / Ona / Proč jsem si radši nepořídila psa

Proč jsem si radši nepořídila psa

8. 1. 2018 Ona
proč jsem si radši nekoupila psa

Stáli jsme takhle se sousedy na trávníku za domem, rozpačitě se na sebe usmívali a sledovali, jak naše mláďata skotačí a dovádí, válí se v blátě a vajglech a přetahují se o klacek.
Když už se začalo stmívat a vidina toho, že se tahle partička tak nějak utahá sama, se pomalu rozplývala, začali jsme je okřikovat a nahánět domů. Nebudu vás napínat, asi po dvaceti minutách jorkšír a jezevčík pochopili, můj syn však nikoliv.

Ono tak jako vůbec mezi dětmi a psy je snad jen jeden zásadní rozdíl.

I kdyby váš pes proběhnul všechny krámy v Pařížské a v každém se vyčůral, podělal, vyválel se v tom a pak se z toho doširoka pozvracel, při náhradě škody byste oproti dětské výbavě pořád ještě ušetřili. A taky ta zkáza by tedy byla o dost menší, než co zvládne průměrné malé dítě během toho, co si po dvou dnech konečně odskočíte na záchod. Jinak je to prakticky to samé.

Naši sousedi si například dost dlouho mysleli, že jsme vášniví pejskaři.
Na celý dům bylo slyšet něžné „No fuj, ty seš ale prase, okamžitě to vyplivni!“
„Kde se tady, sakra, vzala ta loužička?!“ a „Ještě jednou mi poslintáš ty kozačky a letíš, ti říkám!“

Nejednou jsem taky synovi vyhrožovala útulkem, učila ho chodit u nohy, neokusovat stejně stará mláďata a netahat domů mrtvé holuby.

Takže?
Jestli si chcete pořídit dalšího člena rodiny, rozmyslete si to dobře.
A když do toho i přes to budete chtít praštit, stavte se.
Nějaké to vodítko snad doma ještě najdu…

proč jsem si radši nekoupila psa
Sdílejte…

Štítky