Úvod / Cestování / Proč rád jezdím vlakem

Proč rád jezdím vlakem

29. 1. 2018 Cestování
rad jezdim vlakem

V marketingu existuje výraz transitional object. Popisuje produkty, které se od dob našeho dětství nezměnily a my je kupujeme a používáme právě proto. Připomínají nám dětství. Jako třeba Kofila. Co na tom, že její vnitřek dnes tvoří náhražka cukru a rafinované paznehty smíšené s ropou odčerpanou z potopeného tankeru Exxon Valdez. Obal je stejný a chuť je, kam alespoň paměť sahá, také stejná. Na tom záleží. Jet vlakem je taková zážitková Kofila.

Rozhodně teď nemluvím o Leo Expressu. Ze zásady nejezdím se společností, jejímuž majiteli je 15. Myslím tím staré dobré ČD, u kterých máte jistotu, že se určité věci nikdy nezmění.

Pokud čekáte, že začnu mluvit o zpoždění, špíně, rychlostních koridorech, ve kterých repasované soupravy z Jižních Tyrol hravě předjedou i klusající srny, jste na omylu. Já mám cesty vlakem opravdu rád. Tady jsou důvody.

Vlakem jezdím asi tak třikrát do roka. A to se dá. Vždy mě nadchne myšlenka, že už vlakem nemusím jezdit každý týden, nedej bože každý den. Vždy mě nadchne fakt, že v podstatě nemusím skoro vůbec cestovat.

Potkám se s lidmi mimo mojí „sociální bublinu“. Herdek jo. Většina z nich by do mé sociální bubliny vůbec nezapadala. Pak mě po volbách a na našem call centru nic nepřekvapí. Jako tuhle ta paní, co nakoupila od konkurence, protože jí to poradilo kyvadlo. Myslím, že jsme jeli v jednom kupé. Měla bradavici.

Ochutnám kávu, kterou bych jinak neměl šanci jinde sehnat. Jako malého mě děsila představa odvaru z babského ucha a ten strach je teď ten tam.

Ubrousky od kávy ve vlaku, na které si píšu chytrosti a koukám z okna. Pak je vkládám do zápisníku Midori a připadám si jako skutečný cestovatel, něco jako young Indiana Jones. Akorát mnohem starší.

Potkám naprosto upřímné lidi. Většinou jde o zaměstance drah. Na vyzvání, někdy i bez něj, sdělí přesně to, co mají na srdci. Mít tenhle talent všichni, film Lhář lhář by byl dokument.

Hlášení typu „Vítáme vás v rychlíku vyšší kvality“. Áááááách. Představuju si copywrightera Českých drah. Co to je asi za člověka, z jakých poměrů pochází, má rád plameňáky… Proč o tom nenatočí ČT 12 dílný seriál s kriminální zápletkou a jedním z bratrů Hádků v hlavní roli?

Děti, které seslalo samo peklo vedoucí k úvahám, jestli máte na to stát se rodičem a nebo spíše masovým vrahem rodičů a počkej si….dětí. Rorschachův test je vedle toho zábava salónních intelektuálů. Ve výsledku je dobré vědět, že chcete děti a nejste vrah, i když vnější okolnosti volají po opaku.

Rad jezdim vlakem

Místo, kde objektivně nemáte co na práci. Kde nemůžete mít nic na práci, protože tam není wifi, signál, dost tepla, dost chládku, dost vzduchu, místo na nohy. Takže čtete, posloucháte hudbu, modlíte se v pozici jogína odřízlého od okolního světa, nebo spíte v pozici, ve které se spát prokazatelně nedá. Jen vlak vás naučí sebekázni a smíří se sebou samým.

Vlak mi vždy připomene, že jsem muž, na kterého lze být právem hrdý. Jen v laboratorně nezměněných podmínkách dokážete ocenit, kým jste se stal a, přiznejme si to, zavzpomínat na první cesty v doprovodu babičky třeba do Železné Rudy. Zamáčknout slzu. Navíc mi díky konzumaci odvaru z babského ucha nehrozí, že bych se musel kdy vracet do říše pohádek.

  

Sdílejte…