Úvod / Ona / Jak jsem vlastně přivedla na svět dceru

Jak jsem vlastně přivedla na svět dceru

27. 5. 2018 Ona
silena matka

Už když jsem si jako těhotná odnášela obrázek z ultrazvuku, který teda podle mého vypadal spíš jako součást Rorschachova testu, pevně jsem doufala, že za tou směsí černé, šedé a pupeční šňůry se schovává kluk.

Holka by to se mnou totiž měla dost těžké. Místo v růžových šatech Hello Kitty by nakráčela na besídku v černém triku Iron Maiden a při vzpomínání u fotek ze školky by mi jednou za to číro asi úplně nepoděkovala.

Nakonec to ale klaplo a mně se ulevilo, že nebudu muset jednou vysvětlovat, jaký je rozdíl mezi lososovou a meruňkovou (žádný) a jak je možné, že moje nejvyšší boty jsou conversky, kterým se na podrážku přilepila žvejkačka (protože v podpatcích chodím asi jako nalitý batole na chůdách).

Jenže Matka (!) Příroda je pěkně škodolibá mrcha, takže i chlapci se v dětském věku dost často chovají jako ztělesněné PMS.

Začalo to nenápadně – občas si synáček nasadil na hlavu mou podprsenku (ano, správně, má FAKT VELKOU hlavu), někdy si po obědě požužlal řasenku a i přes veškeré mé protesty, pláč a vyhrožování děsně rád tančil na Justina Biebera.

To jsem ale netušila, že ty největší pecky teprv přijdou…

Tuhle se mnou například celé dopoledne nemluvil, dával mi dost jasně najevo, jak moc mu piju tu jeho kindervejci nasáklou krev a na otázky, co se děje, odpovídal uraženým „NIC!“.

Když už jsem po několikátém neúspěšném pokusu o výslech pomalu zvažovala waterboarding, řekl, že se na mě zlobí, protože jsem na něj křičela…

V noci.

Ve snu.

!!!

 

Chápete..!? Už chybělo jen přes slzy a zuby cezené „Když nevíš, cos provedla, nemá cenu se s tebou o tom bavit, Matko!“

No a když posledně asi třičtvrtě hodiny plakal, protože jablíčko chtěl celé a ne na čtvrtky, načež se začal hystericky hihňat, aby se za minutu a půl znovu rozbrečel a dožadoval se čokolády, byla jsem dojatá…

Z mého chlapečka už je velká holka!

No tak ještě že těch triček s Maidenama máme doma dost…

Sdílejte…

Štítky