Úvod / Cestování / Jak jsem přestala jezdit vlakem

Jak jsem přestala jezdit vlakem

10. 2. 2018 Cestování
Zrzka od vedle

Ještě nedávno jsem denně trávila tři hodiny ve vlaku. Mohla jsem si najít nějakou studentskou ubytovnu, jenže já jsem dost nesnášenlivá a představa, že s někým sdílím pokoj, mi skrze uši rvala oči. Takže jsem teda dojížděla.

Vlaky jsou fakt skvělý. Když nic jinýho, tak v nich můžete minimálně spát, koukat na filmy nebo si číst. Já, jako správná studentka, jsem se před zkouškami snažila učit. Dobře no, upravovala jsem nějaký blbosti, co jsem si stáhla tak, aby nikdo nepoznal, že to není z mojí hlavy. Všichni už se pilně učili a já ještě ani neměla zpracovaný témata, takže jsem hned po škole jezdila domů, abych mohla hezky v klidu prokrastinovat u seriálů (koukněte na Orphan Black). Jezdila jsem ve stejný dny, ve stejný čas, sedíc na stejným sedadle.

Řekněme, že bylo úterý, půl páté večer a že bylo hezky, já si to totiž vůbec nepamatuju, takže si teď společně vytvoříme tuhle kulisu. Seděla jsem ve vlaku Pardubice – Hradec a přepisovala nějakou práci. Seděl naproti mně. Díval se na mě. Co díval! Čučel, jak spadlej z višně. Ale tak nějak mile. V nestřežený okamžik jsem se usmála – jsem totiž milá a zlatá holka! No dobře, jenom jsem si vzpomněla, jak se mi podařilo vytočit jednu mou neoblíbenou spolužačku… Á! Karma zdarma. Začal na mě mluvit.

Zrzka od vedle vlak

Znáte takový ty lidi, co na vás mluví, když máte sluchátka? Pro ty je v pekle speciální místo. Nějaká místnost, kde nikdy není tma, ale za to je tam tak strašný ticho, až jim explodují hlavy. Ponaučení: nemluv na lidi, co maj sluchátka! Nikdy!

Chlapec to byl milej a pekelně otravnej. Co prý to píšu, proč to píšu, že mi to napíše. A když teda nechci tak, že si udělá domácí úkoly, ať mu pak mamka dovolí jít s klukama na hřiště.

Nic nepříjemnýho jsem neřekla a fakt jsem se snažila nezvednout obočí. Ale když se stejnej rozhovor opakoval další den, a ten další a ten další a pak i další týden, to už jsem to obočí asi zvedla. Ale neměla jsem svědomí na to být nepříjemná, přece jen byl ještě školou povinnej a já nechtěla být ta megera, kvůli který bude mít pak strach oslovovat cizí holky.

A to že jeho děda kvůli mě zabil králíka a jeho mamka mě na něj pozvala, to rozhodně nemělo nic společnýho s tím, že jsem začala místo vlakem jezdit busem.

Sdílejte…

Štítky