Úvod / Lifestyle / Pracuj, smrade

Pracuj, smrade

12. 6. 2018 Lifestyle
Pracuj smrade

Začnu tim, že řeknu, že nesnášim hlupáky. To je o mně všeobecně známý. Jakmile vidim slabej kus, tak jsem schopná ho zadupat do země a jdu přes mrtvoly. Mrtvoly všech hlupáků. Proto mám ráda twitter. Tam sice hlupáci jsou taky, ale všeobecně je to menšina. Což znamená, že nesnášim menšiny.. Uf that escalated quickly…

No a to jsem začla od konce. Co měl bejt začátek, je to, že tu máme takovej problém. Tim problémem je dětská práce. A ničení planety. A potravinářskej průmysl. A lékařskej průmysl. A tisíc dalších velkejch témat, na kterejch všem záleží (jinak je debil), ale nikdo s tím nic nedělá. A já si prostě řekla, že napíšu něco o dětský práci. Měla jsem v plánu se do toho moc nezabrušovat, protože o tom vim prd. Ale zase jsem nechtěla napsat uplnou blbost. No a tak jsem se začla ptát a googlit. A teď dost možná budu aktivista, zejtra dám výpověď, nechám se naverbovat do Greenpeace a adoptuju celej třetí svět.

Nechci Ti sem psát to, co si zvládneš najít na internetu sám. Nebudu tady jmenovat oděvní ani jiný společnosti, který si staví svý velký továrny v rozvojovejch zemích a nemám pro Tebe ani řešení. Ale co Ti řeknu je to, jak funguje ekonomika a jak s ní ruku v ruce můžeš měnit svět.

Nejdřív Ti ale musím říct, jak jsem si o dětský práci povídala se svým okolím. Já se totiž zase přihlásila k něčemu, o čem vim prd a že o tom napíšu vtípeček – proto ten název. Ale pak jsem se v tom začla topit. Protože ono to vlastně vtipný téma vůbec není. Shit. A tak jsem si o tom potřebovala pokecat s kámošema, to abych to zjednodušila a přišla na nový myšlenky. A já přišla. Výsledek mě docela překvapil. Všichni chtějí lepší svět, ale nikdo pro to nechce nic udělat. Ale pozor… ne proto, že by byli lhostejný, ale proto, že si doteď mysleli, že by to chtělo moc času, práce… a oni maj svý problémy. Každej přece máme.

A teď k tý ekonomice. Je to lehčí, než si možná myslíš.

POPTÁVKA URČUJE NABÍDKU. Easy like that!

Chceš triko ještě levnější, než je teď? Fajn! Tak my zaměstnáme děti, u kterých si můžeme dovolit je podhodnotit, a ty dostaneš svý triko za 129 Kč. A naopak – sakra, nikdo nám nekupuje ty levný trika za 129 Kč, ale všichni kupujou jenom ty za 500, co maj certifikát o původu – ok, zavřete tu fabriku a pusťte ty děti domů!

Určitě pochopíš, že příklady dávám extrémní, protože nepíšu knihu, ale článek. A chci Ti tady předat tu nejdůležitější myšlenku. Malinkej kořen, kterej možná vyroste ve fakt super hezkou kytku, anebo shnije, protože nikdo nevíme, jestli se má zalejvat hodně nebo málo. Ale dokud to nezkusíš, tak to, kámo, prostě nikdy nezjistíš.

Pracuj smrade

Já a mý kámoši jsme došli k tomu, že nejsme aktivisti a že jsme prostě zhejčkaný svejma životama, ale taky jsme došli k tomu, že nechceme bejt hulváti, když to není nutný. Ne, nevyhodíme svý iphony, takový zvěrstvo nemůžu chtít po nikom. Ale třeba nám došlo to, že o kilo dražší triko nám prostě díry v rozpočtu neudělá. Možná tim nezměníme svět, ale podle mě každej musí začít sám u sebe. A mě nejvíc dojalo, když mi kamarád před tejdnem, po našem rozhovoru, poslal selfíčko s tim, že si koupil bio maso, že rozdíl byl „jen“ pade a že se teď cejtí, jak kdyby poslátal ozonový díry. A tyhle pocity jsou to, proč je důležitý žít. Je to droga. Jako když fakt kurevsky moc nechceš do fitka, nakonec deš a cestou domů se pak cejtíš jak Rambo. Jsou to malý kroky pro člověka, kterejma když možná půjdu já, Ty a třeba i Tvůj brácha nebo kámoš, tak to budou, jednou, snad, velký kroky pro lidstvo.

Ne, možná nezachráníme planetu a nebude se celej svět mít dobře, ale když nezačnem od sebe, tak odkud? Hm? A já prostě jenom vim, že když můžu, tak musim. A já můžu. Chci mít dobrej pocit ze sebe, to v prvý řadě a pak teprve můžu jít dál. A jsem hrozně ráda, že jsou už na světě lidi, který tohle řeší v uplně jinym měřítku a já jsem pro ně teď ten omezenej hlupák o kterym jsem mluvila na začátku. Těm patří můj respekt. Já se možná nikdy nedostanu dál než k biovláknu, ale tvl, kdyby se každej dostal „jenom“ k biovláknu, tak je to velká vyhraná bitva, ač ne válka. Víš, ono by možná jen stačilo… aby lidi používali mozek. Ale já vim, to je utopie.

Sdílejte…

Štítky