Úvod / Ona / Povrch se udržuje celoročně

Povrch se udržuje celoročně

12. 10. 2018 Ona
Povrch se udrzuje

K něčemu se vám přiznám. Holim si nohy i v zimě. Ano, je to tak. Taky nemám žádný děravý trika, sepraný prádlo a mám asi tisíc voňavých krémů a olejíčků. A i když mám ráda fotbal, pivo a zvládnu si vyměnit duši na kole, tak skoro nemluvim sprostě, klobásu jim s hromadou ubrousků u ruky a podkolenky mi ladí s kolem. Miluju totiž být ženou a nechci se o to připravit…

Dnešní doba je zvláštní. Když řeknu, že mám ráda muže, co mi podrží dveře nebo odnesou těžký nákup, skoro pokaždé se ozve někdo, kdo mi vysvětlí, že to chlapi nedělaj, protože to vlastně nechcem a že to máme za tu naší rovnoprávnost. A že bych je pak stejně určitě hnala k soudu za obtěžování! Jasně, umim si otevřít dveře a když na to přijde, unesu několik plných tašek. Dokonce si ty dveře umim otevřít s plnýma taškama v rukách. Ale to neznamená, že to nechci jinak a že muž, co mi nabídne pomoc, je hned hulvát a chce mi dát najevo mou slabost. Ne. To prostě znamená, že je gentleman a ve mně vidí dámu. To prostě znamená, že je muž a ve mně vidí ženu. A já mám ráda pocit, že ve mně někdo vidí ženu.

Umim z bytu udělat domov a na nočnim stolku mám krém na ruce a spotřebu žiletek mám celý rok stejnou. Ale respektuju, že to má někdo jinak. Já to dělám pro sebe. Cítim se líp, když mám jemný ruce, oholený nohy a čistou košilku na spaní. Cítím se takhle líp, ať už je srpen nebo leden a ať jsem sama, na začátku vztahu nebo v tom dlouhodobém. A ne, nevadí mi, že to má někdo jinak. Jen se nechci bát přiznat, že já to mám takhle. Samozřejmě mi někdy neni dobře a pak je pro mě výkon i vstát z postele. Taky mám horší dny a je mi jedno, že na tom triku je kafe od snídaně a něco od oběda. Ale pak zjistim, že když si to triko převléknu, je to lepší. Třeba jen o trochu a třeba si ho během chvíle zase něčim poleju, protože když se daří, tak se daří, ale pořád platí, že to špinavý triko by mi taky k lepšímu dni nepomohlo.

Netvrdím, že žena nemá umět použít šroubovák nebo že nemá dřít, aby se náhodou nezapotila. Jen když je u ruky muž, ráda ten šroubovák přenechám jemu a když přiběhnu domu zpocená, tak nehulákám na drahého, že smrdim jak zapařený prase a jdu do sprchy. A rozhodně netvrdím, že moje „definice“ ženy je ta jediná správná. Ale taky si nemyslím, že je špatná a že bych si „měla dát pohov“, nechat se zarůst a po pivu si pořádně hlasitě krknout. Nemyslím si to proto, že to tak není v pořádku, ale protože bych se tak necítila já dobře a proto to v mém světě není v pořádku.

Mám ráda i ty své kamarádky, co „v zimě povrch neudržují“, které si umí u fotbalu zanadávat a mají jen jeden šampón a na triku fleky od včerejšího oběda a v bytě si raději opraví vše samy. Když je jim tak dobře, je to v pořádku. V jejich světě je to tak v pořádku. U mě je to znak rezignace a ta neni nikdy dobrá. A tak po nikom nechci, aby to měnil, když mu to vyhovuje. Já jenom chci, aby nekroutily hlavou, že si pod stan beru pleťový krém a že když se mnou u stolu sedí muž, nechám ho, aby mi dolil. Mám prostě ráda, když se cítím jako žena a já se tak cítím i díky těmhle věcem, které (ne)dělám.

A tak když čistim filtr v pračce, mám u toho podkolenky, červený nehty a čistý triko a když mi chlap podrží dveře a vezme mi těžký tašky, neurazim se. Poděkuji. A když mi pak navíc uvaří večeři, tak ho nenařknu, že je zženštilej, ale budu si to náležitě užívat! Dokud si teda tou večeří neumažu triko, že jo?

Sdílejte…