Úvod / Leccos / Potichu z toho ven

Potichu z toho ven

15. 6. 2018 Leccos
Blondata behna

Když byl brácha malej, strašně si přál kaktus. A tak ho taky dostal. A po čase se strašně divil, že mu uschl, protože je přece známé, že takovej kaktus nemusíte skoro vůbec zalévat a on to zvládne. Ale když se na tu vodu vykašlete úplně, tak i ten hodně odolný jedinec to časem vzdá. Někdy to teda trvá, ale je to tak. Fakt, věřte mi. Viděla jsem to na vlastní oči! Kde nezaléváte, tam to nepokvete…

Uteklo pár let a brácha si pořídil kytky a přítelkyni a kočku a byt. A hele nikdo mu neuhynul – všem dává vodu a dostatek pozornosti a všechno kvete. Bohužel mu teda začal kvést i strop v jednom pokoji. Sice větral, ale prostě se toho kvetoucího stropu nemohl zbavit. Každý den totiž poctivě doplňoval v pokoji vlhkost tím, že v něm věšel mokré prádlo. A tak přiživoval plíseň, ač se snažil větrat. Nakonec pořídil sušičku, plísně se zbavil, vymaloval a opět si potvrdil, že kde nepřiživuješ, tam to nekvete…

A tak to v životě funguje se vším. Láska – co oči nevidí, srdce tolik nebolí. Dieta – když doma nemám čokoládu, nemůžu po ní přibírat. Služby – kam nechodí lidi, tam se musí zavřít. Sociální sítě – kde nejsou lajky, komentáře a sledující, tam to časem utichne. A nebo si to prostě žije samo pro sebe. Zálevat vodou, láskou, přítomností nebo názorem je skvělá věc. Ale jen v momentě, kdy chcete, aby to kvetlo. A proč to vlastně všechno píšu a proč ten článek nenechám vydat třeba v nějakém titulu „Dům a zahrada“?

No víte… Já teď nebojuju s plísní na stropě a ani mi neusychá kytka. Tady už jsem s tím (ne)zaléváním poučená. Taky si nevezmu koblihu, ani když je zdarma a já mám hlad, protože tím třeba může někomu narůst pocit důležitosti a zájmu. A taky nekomentuju tam, kde chci, aby už bylo ticho. Plíseň kvete, když je vlhko, troll píše, když to má kdo číst.

Když vám vadí nějaký pořad v televizi, tak můžete vypnout zvuk. Vám to pomůže, nemusíte to poslouchat. Ale když tu televizi vypnete, tak ten nezájem dáte najevo i té stanici, co pořád vysílá a při troše štěstí to udělá víc lidí a časem se pořad zruší. A co jsem tim chtěla říct? Já mám naštěstí samé inteligentní čtenáře a tak už je vám to jasný…

Jen bych ještě asi ráda dodala, že je dobré nejen poznat, kdy přestat zalévat, ale také je dobré poznat, kdy je dobré odejít. Ze vztahu, z návštěvy, z práce… Raději dřív, než začnete zapalovat věci… A teď mě omluvte, musim zalít kytky a otevřít okno.

Sdílejte…

Štítky