Úvod / Leccos / Poslední vůle třídního učitele

Poslední vůle třídního učitele

9. 9. 2018 Leccos
Posledni vule tridniho ucitele

Vážený čtenáři, pokud se k tobě dostaly tyto řádky, může to znamenat, že jsem mrtev. Pravděpodobně jsem zhynul zavalen papíry, kopiemi oněch papírů s potvrzeními, neboť v dnešní digitální době jest pevnost Školství jednou z mála výsep, které zajišťují, že papírny mají co jíst.

Letošní školní rok začal slibně. Mentální rozcvičku potřebnou k navození správné nálady mi zajistil přípravný týden. Kdy jsem se stihl během dvou dnů pohádat s vedením, kdy jsem ovšem obratným manipulováním s fakty dokázal zvrátit vše ve svůj prospěch a hádkou s kolegou, který mě osočil, že jsem o prázdninách, během své dovolené, vůbec nepracoval. Toho jsem obratným meditováním dokázal nezabít po druhé větě. A dokonce jsem mu popřál hezký den, aniž bych po něm byť jen hodil kladivem, které bylo až nebezpečně v mé blízkosti. Poté jsem dostal několik dotazů, jak se těším, i tyto jsem přešel skromných úsměvem a otázkou, zda myslí důchod, smrt, nebo příchod pána temnot. Poté jsem již dotazy nedostával.

Co jsem ovšem začal dostávat, byly papíry. Jsa vytrénovaný pedagog s titulem mně propůjčeným pedagogickou fakultou, věděl jsem, že pálit tyto se jeví jako jednoduché řešení, ale sebelepší manipulování s fakty by mi již nepomohlo. Zde jsem doznal, že ač vytrénován k učení, o papírech nevím nic. Nic mě nepřipravilo na to, že budu muset první týden nosit plnou polní lejster, potvrzení a to vše ve dvou až třech kopiích, aby měli pracovníci papíren vánoční prémie.  Pojal jsem to jako únikovku, kdy vám nikdo nic neřekne, ale stejně se z toho musíte dostat ven.

Posledni vule tridniho ucitele

Bohužel, argument, že cesta může být cíl, nebyl nic platný a tak jsem alespoň plnil svojí normu denních kroků již před polednem, kdy jsem bloudil školou hledaje informace u všech osob, které jsem potkal. Bohužel školník ani jeho žena mi moc nápomocní nebyli, krom toho přezuvky z principu nenosím, což situaci nijak nevylepšilo. Ani rada, že vše najdu na webu, mi moc nepomohla, byť jsem jeho správcem. Spravovat bludiště, které samo mění své trasy a jest plné nástrah a pastí, není příliš návodné.

Samotná práce třídního je ovšem milá, mluvím k lidem, kteří se zatím příliš bojí mluvit nazpátek, a tedy mi nikdo příliš neodporuje, což je v pořádku, neboť odpor je marný a úřední moloch musí být nasycen. Krom toho jsem zažil jeden krásný moment, kdy jsem si připomněl, že moje práce má smysl. Byl jsem svědkem dojemného aktu, kdy zoufalý rodič vedl svou ratolest, již podruhé, do prvního ročníku, této ratolesti jsem se z čistého altruismu ujal, doufaje, že ho jako otroka znalého prostředí školy využiji k nošení třídní knihy, této bible školství. V záchvatu čisté lidskosti jsem onoho ujistil, že jeho ratolest bude dovedena do vyššího ročníku. Ratolest jsem, poté co záchvat lidskosti pominul a rodič zmizel za rohem, ujistil, že se do druháku dostane zhyne při snaze uspět. Až mě to dojalo, jaký jsem dobrák.

Zde nalezený záznam končí. Zda byl pisatel zavalen výrobky papírny Brno, se možná už nedozvíme. Snad jen myšlenka na závěr. Onen dobrý zvyk přinést třídnímu na konci roku lahev na posilněnou a především na zapomenutí, by neměl zůstat zapomenut ani opomíjen. Tito dobří lidé si to zaslouží, už jen kvůli tomu září, které nejspíš sponzorují papírny Brno.

Sdílejte…

Štítky