Úvod / Lifestyle / Po práci na koncept?

Po práci na koncept?

19. 2. 2018 Lifestyle
po praci na koncept

Měli jste někdy takovou chuť na pivo, ideálně po práci, že jste cítili, že ten den nebude prostě bez toho piva kompletní?

Určitě ano, já tedy rozhodně. Většinou v létě a někdy i v zimě, ostatně jaro ani podzim nebudou výjimkou. Prostě den je těžký, náročný, studenti se spíš chovají jako vypuštění chovanci ústavu pro choromyslné jedince se sklony k násilí, za předpokladu, že je předtím někdo naočkoval vzteklinou a dal jim do rukou zbraně. Nebo kolegové, když se rozhodnou, že škola je nuda a zahrát si na „kdo přežije v kabinetu“ je nejzábavnější varianta jak strávit společné chvíle.

Takže pivo. Po takovém dni chcete všechno to svinstvo spláchnout a jít domů a věnovat se sobě a svému volnému času, ať už to obnáší jakoukoliv zhůvěřilost. Ale pozor! Teď začíná to pravé dilema dne. Stojíte před prací s žízní a chutí a co? Kam jít? Kde si dát to pivo?

Tady já narážím na obrovský nešvar. Já chci prostě pivo. Chci přijít někam, postavit se k pultu, nebo si sednout, říct „Jedno. Díky,“ vypít, dát si další jedno a jít si po svých. Jednoduché, ne? Pavlov by tleskal, práce – pivo – domů, jednoduchý reflex po těžkém dni. Tak vykročit a hurá na to. Na to pivo, na to obyčejné pivo. Ale kam? Myslím, že s tímhle se ztotožní většina obyvatelů velkých měst, menší jsou v klidu, blahoslavený venkov, co si budeme povídat. Ono totiž, když chcete v Praze na pivo, tak musíte sakra hledat. Většinou vám totiž nenabídnou pivo, ale koncept. Koncept něčeho, co by mohla být pivnice s pivem. Ale není, prostě není.

po praci na koncept

Nechci dělat z chuti na pivo svatý grál, řídící volný čas normálního chlapa. Ale když se na to podíváte, je to spíš rituál. Skončit v práci, spláchnout ji a jít si po svých. Jenže rituály se dělají v chrámech, na svatých místech. A to vám teda jakýkoliv koncept a žádná franšíza nenabídne. Chcete prostě jít někam, kde to znáte, kde jsou ty samé ztracené existence, každý den, ta osahaná klika, kterou znáte, ten nerudnej hospodskej, který tam byl před deseti lety, jen o pár kilo hubenější a měl víc vlasů. Tam se to odehrává. Tam končí práce.

A tohle vám koncept, ať je od kohokoliv, nedá. Prostředí stejné natolik, že ani nevíte, jestli sedíte v Liberci, Brně nebo v Praze. Obsluhují ty samé hezké holky a navovění pánové, což už je tak podezřelé, že nevíte, jestli je někde neklonují. Je príma mít jistotu, záruky kvality, ceny a čistých hajzlíků, ale upřímně? Můj rituál „jít po práci na jedno“ se odehrává úplně jinde. Chraňme si naše malé hospody s jejich nerudností a mírnou zaplivaností. Genius loci totiž žádný koncept, sebelíp vymakaný, nikdy nenahradí.

Sdílejte…

Štítky