Úvod / Leccos / Petrovi s láskou

Petrovi s láskou

20. 5. 2018 Leccos
Petrovi s laskou

Někteří lidé píší knihy. V řadě případů by už sám tenhle fakt měl být postihován alespoň podmíněnými tresty, ale neděje se to. Dějí se úplně jiné věci, například obchod s grafomanií. Specializují se na to celá nakladatelství, která zneuznaným autorům nabízejí „vydání“ jejich knihy – tedy zpoplatněné polygrafické služby. Respektive spíš tiskařské, nikdo tam ten původní word moc neupravuje. Jak si to nalámete, tak to vyjde, je to, proboha, jen tiskárna.

Těm, co chtějí výtisky pro maminku, babičku, sestru, přítelkyni a šéfa, který tím podloží skříň, těm toho škváru vytisknou sto kousků za dva tisíce a fertig. Kdo si ale připlatí, dostane ISBN a bude v podobě povinných výtisků zastoupený ve vybraných knihovnách včetně Národní knihovny Praha. A tím se provždy stane spisovatelem.

Postihuje to přitom více básníky než prozaiky, protože napsat třicet básní je prostě snazší než napsat tři sta stran románu. Nehledě už vůbec na to, že tři sta stran prózy by prostě mělo dávat nějaký smysl, což se u moderní poezie naprosto neočekává.

To není to nejhorší. Nejhorší je, že tihle lidé své sbírky houfně rozdávají, zejména v situacích, kdy z nich někde čtou.  A protože poezii jsou u nás ochotní poslouchat právě jen lidé, kteří ji sami píší, a těch jsou v republice akorát dva zájezdové autobusy, rozdávají básníci své sbírky výhradně jeden druhému.

Tenhle příšerný zlozvyk, praktikovaný na každém čtení, festivalu nebo knižním veletrhu, popravdě všichni zúčastnění nenávidí. Přesto ho zavile udržují, protože neexistuje žádný způsob, jak z něj se ctí vystoupit. Člověk tedy s křečovitým úsměvem přijme za večer pět knih, které by si sám nepořídil ani ve stavu těžké opilosti, a na oplátku rozdá pět výtisků vlastního díla, jež se bude jednou na aukcích dražit za desítky tisíc – jak pevně věří. Doma se mu tak postupně hromadí makulatura, kterou nikdy nevezme do ruky, a současně přijde o polovinu všech autorských výtisků, na které pak sedá prach v kumbálu jiného grafomana.

Petrovi s laskou

Kdyby se ti veršotepci aspoň omezili na prostý podpis, všechno by bylo jednodušší. Na trhu antikvárních knih by tím možná v budoucnu získaly na ceně, jak se to děje v případě jejich slavnějších předchůdců. (Od autorů na podpisy spíše skoupých, jako byli Hrabal nebo Kundera, jsou žádané podepsané výtisky; v případě tvůrců jako Foglar sběratelé šílí po těch nepodepsaných, kterých je z každé emise jen pár.)

Ale to ne, většina básníků člověku svou knihu zasviní nějakým velmi adresným věnováním, takže to ani nemůžete střelit v antikvariátu nebo to někomu dát. A obráceně: Když chce pak člověk mít vlastní knížky pro maminku, babičku, sestru, přítelkyni a šéfa, musí si koupit další balík od nakladatele. A protože stejně celou výrobu platil, cvakne dobrou třetinu nákladu podruhé.

Kromě nakladatele a berňáku na tom tratí úplně všichni. Takže letos jsem se rozhodl na nějaký významný knižní svátek, třeba na Den poezie, Měsíc čtenářů, Noc s Andersenem nebo Mezinárodní den tříděného odpadu uspořádat dražbu podepsaných básnických knih, které u nás vyšly za posledních deset let. Kdo se jmenuje Petr, bude to mít i s věnováním!

Sdílejte…

Štítky