Úvod / Leccos / Co já tak vím o kariéře

Co já tak vím o kariéře

28. 2. 2018 Leccos
kariera

Stává se, že se mě nějaký student zeptá, jak si správně vybudovat kariéru. Ještě si postěžuje, že on tedy nemá ani tucha, rozhodně ale že ví, že by to mělo být za dost žetonů, s trvalým postupem vzhůru a hlavně ne na krev, protože prací se tedy nikdo nehodlá příliš otravovat, „Život je krátkej, bro.“ Od toho ostatně že má rodiče, aby viděl, jak tedy dopadnout nechce.

Dobrá odpověď neexistuje, leda byste dělal na HR. Můžu maximálně popsat pár věcí, které jsem se naučil. Takže:

Byl jsem vždycky líný. Rodiče celkem brzy pochopili a začali mě honit do sportu jak nadmutou kozu.  Od 2 let lyže, od 5 tenis, pak hokej, do 18 házená, pak ruply vazy, Gott sei Dank. Na vrcholového sportovce jsem byl pořád celkem líná kůže, na průměrného občana už ale zas tak ne. Pište si. Sport vás naučí neválet si šunky a přemýšlet, jak těžkej život ve 14 máte. Hodně na vás řvou a když se potí i zuby, místo emo nálady olizujete při klikování trávu, kdyby jako rosa. Tedy sport je kámoš, nutit se do něj i takhle večer po práci udělá s vaší vůli zázraky.

Zkuste se něco naučit, nebo na to dostat papír. Já to zkusil a hele, mám papír. Když nejste bedna na čísla, volte prohnaně. Třeba mix oborů dostatečně od sebe vzdálených. Jednou se bude hodit, že umíte od každého trochu. Navíc máte šanci, že vás začne něco i bavit. Doporučuju humanitní obory, hlavně cokoliv s psychologií. Větu „no dyť ty jsi vlastně psycholog“ uslyšíte po zbytek života mockrát, povětšinou v případech, kdy náhodou něco uhádnete. Váš doprovodný blahosklonný úsměv bude zrát věkem jako víno.

Naučte se rozhodovat. Čekat na inspiraci do 30 a krátit si čas na Erasmu z vás udělá starého absolventa, se zkušeností s nočním životem z Manchesteru a kontakty v Peru, co se pořád neumí rozhodnout. Gratuluju.

První práci vybírejte pečlivě. Umíte kulový, takže cílem je cokoliv, kde vás něco naučí. Jelikož ale umíte kulový, jak jsme si řekli, můžete nastoupit v podstatě kamkoliv. Doporučuju firmu se jménem. V CV nemáte nic, takže firma Nikdo & syn není ideální první řádek. Já začal v Pivovarnickém muzeu, které ale patřilo Plzeňskému Prazdroji. A spadalo pod marketingové oddělení. Vyfasoval jsem montérky, rukavice a 2,5 roku uklízení toho největšího svince, co si dokážete představit. Ale taky jsem v hrubých rysech mohl tvrdit, že dělám v PP na marketingu. Lež? V podstatě. Užitečná? Rozhodně.

kariera

Aby to tak nebylo úplně, volný čas, ve kterém nebudete nikoho zajímat, protože nic neumíte, věnujte studiu toho, v čem chcete předstírat vědomosti. Doporučuju marketing. Tomu totiž rozumí každý, tedy i vy. Navíc je všude spousta knih, některé i dobré a máte přeci tu psychologii. Pamatujete?

Druhá práce už by měla být ta práce, kde vydržíte pár let. Fluktuanty nemá nikdo rád. Vypadají, že se nikde neudrží, že jim práce nevoní, myslí si o sobě bůhvíco….a často to tak i je. Snažte se vecpat na místo, na které nemáte. Je to jako dobíhat vlak a vy ho doběhnete. Loosery nemá nikdo rád, včetně vás samotných. Získat v něčem expertízu znamená dělat takovou věc 7 tisíc hodin. Až si tenhle „kriminál“ odsedíte, máte skoro vyhráno.

Říkám skoro. Fraška života letí dál jak splašená herka a nikoho už nezajímá zápletka prvního dějství. A vy se budete muset učit pořád. Cokoliv dnes děláte, za rok se změní, za 3 roky se změní úplně. Je to smutné, ale pokud nemáte fotografickou paměť, musíte na sobě makat. I pokud máte, mimochodem. Čekat, že si jednou dáte v proskleném kanclíku ruce spokojeně do klína jako Don Draper, funguje opravdu jen ve filmech. To pak radši podporujte rodiče, ať vám nechají balík.

Držte se svého kopyta. Chtít být kosmonaut a za 3 roky zahradník je cesta do pekla. Pamatujte, každý obor se dramaticky mění, rozhodně se nebudete nudit. Vyhodit těch x let, kdy jste se snažil něco naučit, z okna je hloupost. I když věci mají tendenci se jevit, zkuste se vyspat do růžova a vzít rozum do hrsti.

kariera

Nechovejte se jak blb, když jednáte s ostatními. Vím, že to k tomu svádí. Vaše velikost je nezpochybnitelná, alespoň tedy uvnitř vaší hlavy. Ostatním to příliš cpát nemusíte. Mají dost problémů s faktem, který zas okatě ignorujete vy. Spousta docela chytrých lidí na to dojela. Soft skills rules a zároveň platí, že v nich nikdo není nikdy tak dobrý, aby nemohl být lepší.

Pravděpodobně přijde čas, kdy na vás budou pracovat druzí, tak jim to prosím alespoň trochu zpříjemněte. Pokud si z někoho uděláte nepřítele, pak vězte, že žijeme ve státě tak malém, že se rozhodně opět ve zdraví setkáte a třeba budete tahat za kratší konec provazu.

Ještě jsem zapomněl na jednu věc. Vždycky musíte mít sakra velkou kliku. Tu kliku chytíte za pačesy. Takže na ní buďte, pěkně prosím, připravení.

Sdílejte…

Štítky