Úvod / Cestování / Pařba v Kyjevě

Pařba v Kyjevě

13. 11. 2018 Cestování
Parba v Kyjeve

Na začátku všeho nám v mužných hlavách vířily divoké představy nočního života na východě, které si v ničem nezadaly se známým filmem Pařba v Las Vegas. Nebo alespoň mně. Muži mají obvykle dost taktu, aby do problémů nezatahovali své kamarády a nejlépe se nezatahuje, když nic nevíte. Takže jsme si vzájemná očekávání před odletem pochopitelně nerozdiskutovali. Jednak, jak už jsem říkal, kdo nic neví, nepoví a jednak nám touhy zbývajících kamarádů jsou úplně fuk.

Ještě více na začátku byla vize, že rozlučku se svobodou, ten památný akt, kterým odevzdáváme jednoho z nás Polednici, proběhne v Kyjevě. Já se nebouřil, jednak jsem v Kyjevě nebyl a jednak jako že kalba za pár peněz, které navíc jistě poputují do pokladny těžce zkoušené země v přerodu. Zbytek týmu byl také nadšený, byť na to nemám důkaz, viz. předchozí řádky.

Odlet se pak ukázal být skvělou šancí po několika letech opět navštívit salonek Master Card a dokázat tak sám sobě, že jsem nejen schopen být někde včas, ale dokonce i dříve. Nalít do sebe pět Budvarů, zajíst je třemi kuřecími stehny, jogurtem, nutelou a ovocem trvalo dobrých 25 minut, při kterých jsem si vychutnával pohodu ala VIP. K tomu samozřejmě patří i série fotek na instáči, plus stejná série fotek zaslaná nebohým chlapcům sedícím u automatu na kávu za 80,- vedle gate 14. Karta Revolut z vás udělá moderního člověka, ale břicho nenaplní, to jen tak na okraj.

Kyjev je, mimochodem, moc hezké město. Pokud tedy nejste milovník gotiky, nebo baroka, nebo jakéhokoliv jiného slohu. Ve vzduchu je ovšem cítit něco, co nám proteklo mezi prsty již před lety. Bezbřehá svoboda plná nadějí, že všechno bude lepší a jednou nejlepší. A tak třeba večer kolem sedmé hodiny zatarasí policejní auta hlavní tepnu procházející Majdanem a odevšad se vyvalí lidé, pijí, tancují, hrají si hudbu z mobilů, aby se pak zase uchýlili do barů a přenechali vozovku tradičním smraďochům. Nebo třeba dubstep festival v centru, přímo pod okny luxusních hotelů.

Naším cílem byly rozličné pamětihodnosti, nezřídka spjaté s pohnutou minulostí města. Říkáte si možná, že rozlučka se svobodou většinou nezahrnuje návštěvu muzea hladomoru, či bleší trh za městem a myslím, že máte pravdu. Ale my jsme už tak nějak měli náladu vidět co nejvíc a očůrávat s dvojkou v žíle rohy ve městě, kde se ještě nedávno střílelo do lidí, nám přišlo hloupé. A viděli jsme i tu smutnou část historie a dokonce i současnosti a nebylo nám z toho zrovna do zpěvu.

To ovšem neznamená, že jsme se nebavili i v tradičním duchu. Koktejly ve vyhlášeném koktejlovém baru, jídla v dobře hodnocených restauracích a nakonec i nějaký ten dlabanec u stánku. Zde je dobré poznamenat, že jsme možná udělali chybu, když naše kroky neřídila náhoda, ale Tripadvisor. Příliš často jsme jídla vybírali jídla z lístků, kde jsou jídla vyfocená, což vždy zavání minimálně špatnou kombinací poměr cena vs. kvalita, jak to známe z Prahy 1.

Pokud chcete proniknout mezi místní smetánku, vřele doporučuji beach bar Bora Bora na břehu Dněpru. Jako cizinec máte velkou šanci, že budete vpuštěni, i když nevypadáte jak The Rock a přišli jste třeba v žabkách od metra, což byl náš případ. Bora Bora je místo, kde duní muzika, šumí bazény, všichni se válí na vysokých matracích a vypadají jak nakreslení. Deset z deseti, pokud máte rádi zážitky jako vystřižené z MTV a sladkých devadesátek.

Chtěli jsme si domů přivézt něco na památku, ale neobjevili nic, co by za to stálo. Já tedy alespoň koupil dvě role hajzl papíru s chlapáckým obličejem ruského prezidenta. Jeden jsem pak věnoval kamarádovi, který mi za týden poněkud posmutněle volal, že „Putin je jen první dva metry”, což mu očividně pokazilo slibně rozjetou zábavu.

Dle výše popsaného je zřejmé, že se pařba v Las Vegas nekonala. Dokonce jsme po většinu vedli poměrně normální rozhovory. A bylo to moc fajn. Nejlepší loučení se svobodou, co jsem zažil a budu si ho pamatovat do konce života. A do Kyjeva pojedu snad zase, ještě jsem neviděl zdaleka všechno.

Sdílejte…

Štítky