Úvod / Cestování / Zrzka z Norska | Mámy mají vždycky pravdu

Zrzka z Norska | Mámy mají vždycky pravdu

25. 2. 2018 Cestování
zrzka z norska

Mámy mají vždycky pravdu. Teda skoro vždycky. Teda ta moje málokdy, ale když ona je tak spokojená, když ji má, že vždycky říkám, že ji má, i když vlastně ne. To mi takhle už odmala říkala, že alkohol je vážně špatná věc a že udělám nejlíp, když se mu budu vyhýbat.

A taky říkala, že přece nejsem hloupá a že pijou jenom hloupý lidi a potetovaný jsou jenom kriminálníci a ty hodně namalovaný slečny, co v noci postávají na chodníku. S tím tetováním má asi pravdu. Přeci jen, když v noci přešlapuju na zastávce, tak mívám rudou rtěnku a řasy až ve vlasech, to jo. Ale co už… Tetování si můžeš odlejzrovat nebo třeba vyříznout, ale to, co uděláš (a ve druhý osobě mluvím, protože se mě to pak míň týká) když si dáš trochu víc vína, toho se nezbavíš. Nebudeme si tady hrát na počítání skleniček. Všichni víme, že víno se pije na láhve.

Víno se sice pije na ty láhve, ale pivo, pivo piju tak maximálně na doušky. Jenže to jsem tak jednou po práci jela k ségře. A ségra… No tak ta je po Žižkově slavná tím, že přepije (a dřív i přepere) většinu chlapů. Znáte ty dny, kdy zaspíte, opaříte se, zapomenete se najíst, vypadáte jako oživlá zdechlina soba, prší, tramvaj nejede, metro je plný, lidi vám překáží, napíše bejvalej, vynadá vám i ta laciná bageta, kterou jste někde splašili a do toho všeho musíte existovat? Tak díky bohu takovej den to nebyl, ale bylo to dost zlý.

To obecný povědomí o tom, že opilý holky píšou bejvalým nebo tajným láskám, na mě neplatí. To je takový málo. Nevím, co málo, ale říkám, že prostě málo. Já si vždycky vyberu nějakou velkou otázku, ideálně takovou, se kterou nemůžu nikdy nic udělat a pak si sesmolím tabulku plusů a mínusů. Většinou třeba jak ušetřit a u toho se skoro zhroutím, takže si rychle objednám boty. Na nervy, že jo. Nebo taková tabulka, jestli jako další pít bílý, anebo růžový.

zrzka z norska

To si tak dělám graf, jestli můj žaludek zvládne zmrzlinu s pivem, a najednou píšu motivační dopis. A taky trochu zkrášluju CV. A pak najednou sedím na zemi, hladím kočku a koukám na odeslanej mail. Vidíte? Pár piv a jak jsem dopadla. O dva měsíce později sedím na cizím gauči, protože svůj už nemám, ale za to mám vedle sebe dva kufry plný svetrů a pletených ponožek a taky mám v ruce letenku. Letenku na sever.

A neptejte se, co tam budu dělat. To je přece jasný. Budu chytat losy a jezdit na lososech. Nebo to bylo naopak? A tady se dostáváme k tomu, že chlast je velká špatná. Musím teď opustit všechny svoje lodičky! Taky rodinu a přátele a kočku a i ty krásný kozačky nad kolena, ty, ve kterých bych čekala na tom chodníku! Jo a taky už se mě žádnej kamarád neptá, jaký mám zrovna kalhotky, ale jestli už jsem si koupila termoprádlo. Sice úplně nevím, co to je, ale doufám, že to bude ladit s podvazkama. Zatím to vypadá jako solidní párty, tak mi držte palce, abych nevystřízlivěla moc brzo.

Sdílejte…

Štítky