Úvod / Ona / Než si pořídím děti

Než si pořídím děti

19. 10. 2018 Ona
Než si pořídím děti

Poslední dobou hodně přemýšlím. Přemýšlím o dětech. Jednak díky jedné nepěkné twitterové eskapádě, kdy se moji skalní odpůrci rozdělili do dvou táborů, načež jeden křičel, že jsem frustrát, kterému dávno odbily biologické hodiny (pohled na datum narození v mé občance by je asi porazil) a druhý radil, ať se proboha živého raději nerozmnožuju, neboť antikristů nám už po světě pobíhá dost. Důvod druhý je z úplně jiného soudku, neboť jsem si jako učitelka zvolila, že budu ve své profesi s cizími dětmi pracovat.

Čím víc se na to zaměřuji a pozoruji, tím víc nabývám pocitu, že stát se rodičem je ten nejhorší zločin, co může člověk spáchat. Vidím to na dětech v práci, dětech, které pláčou, když napoprvé neuspějí, dětech, které se bojí zeptat, aby jim nebylo řečeno, že jsou hloupé a k ničemu, protože něco neví, dětech, které nenosí domácí úkoly a nemají obalené sešity, protože se jim rodiče dostatečně nevěnují nebo na ně nemají peníze.

Vidím to na svých přátelích, dospělých lidech, kteří se z ničeho nic ocitnou bezradní a opuštění, protože je rodiče neučili samostatnosti, a oni nevědí, kde s tou dospělostí vlastně začít. Na těch, kteří ani po třiceti letech života nevědí, čím chtějí být, až vyrostou, protože v nich rodiče úspěšně zahubili všechny sny a vášně. Na těch, kteří si z dětství odnesli šrámy na duši, které jim dnes a denně komplikují život a které se možná nikdy nezahojí, protože kdo má mít po těch všech letech dušení odvahu říct si o pomoc?

Vidím to i sama na sobě. Vidím to v momentech, kdy se za každou cenu snažím vyhýbat pátrání po otcovské figuře, i když bych ji v životě tak strašně moc chtěla. Vidím to v momentech, kdy se přistihnu, jak se svým nejbližším snažím nahradit matku, aby se necítili tak opuštění a bezradní, i když dobře vím, že to není zdravé. Vidím to kdykoliv se v sobě snažím zahubit veškeré náznaky emocí v bolestivé situaci a radši se s nimi zadusím, protože jsem byla naučená, že na ně nikdo není zvědavý. Vidím to kdykoliv v mém životě nastane moment, ve kterém se ukáže, kolik sobeckých činů mých rodičů k němu vedlo. A že jich bylo mnohem víc, než jsem do teď byla schopná vidět.

Být rodičem je nejhorší zločin, který může člověk spáchat, protože jakmile se jím stane, přebírá na sebe zodpovědnost za jinou, zcela novou lidskou bytost. A není to zdaleka jen letech živení, krmení a šacení. Málokdo si uvědomuje, kolik zdánlivě neškodných vět se může zarýt strašlivě hluboko a poznamenat tu bytost na celý život. Kolik zdánlivě banálních momentů může být naprosto stěžejních. Kolika způsoby lze zcela nenávratně ublížit.

Nez si poridim deti

Jednoho dne bych chtěla být máma. Než se tak ale stane, musím toho ještě hodně zvládnout, hodně udělat a hodně na sobě pracovat, abych se nestala další v nekonečné řadě nikdy nepotrestaných zločinců.

Než si pořídím děti, chci mít jistotu, že je budu schopná plně zajistit, abych jim nemusela odpírat zážitky a sny jen proto, že jsem do toho neuváženě praštila a teď si to nemůžu dovolit.

Než si pořídím děti, chci mít jistotu, že jsem připravená na to, že se budu muset občas něčeho vzdát pro jejich dobro, a že jim to následně nebudu vyčítat, protože mít je bylo moje rozhodnutí a dobře vím, jak tyhle výčitky dovedou zabolet.

Než si pořídím děti, chci mít jistotu, že budou vyrůstat ve stabilní rodině, ve které nemusí mít z ničeho strach, ve které nebudou muset lhát, podvádět, nebo v sobě cokoliv zapřít, aby byli máma s tátou spokojení.

Než si pořídím děti, chci vědět, že nebudou trpět kvůli mým rozhodnutím, ke kterým neměly šanci se vyjádřit, protože byly příliš malé, nebo ještě nebyly na světě.

Než si pořídím děti, chci mít naprostou jistotu, že budou mít hodného a spolehlivého otce, kterému se nebudou zdráhat říkat „tati“ a se kterým budou moci jednat stejně otevřeně jako se mnou.

Než si pořídím děti, musím zanalyzovat všechny chyby, které jsem kdy viděla na jiných rodičích, abych je nemusela udělat taky.

Než si pořídím děti, musím odpustit všechny chyby, kterých se dopustili moji rodiče, oprostit se od nich a být lepší.

Než si pořídím děti, musím zajistit, aby byl svět, do kterého se jednou narodí, alespoň o malý kousek lepší než ten, ve kterém jsem vyrůstala já.

Naštěstí pro mě mám na tohle všechno ještě dostatek času. Dost času na to vyzrát, spoustu se toho ještě naučit a změnit svět k lepšímu, abych jednoho dne nezjistila, že jsem stejně jako všichni ostatní spáchala ten nejhorší zločin, který může člověk spáchat.

Sdílejte…

Štítky