Úvod / Leccos / Národ bez paměti

Národ bez paměti

23. 10. 2018 Leccos
madla

„Ten, kdo nezná svou minulost, je odsouzen ji opakovat.“
George Santayana

V rámci oslav výročí sta let založení Československa se na různých místech konají koncerty, připomínková setkání a výstavy. Na Letenské pláni, na místě, kde stával Stalinův pomník, můžete až do začátku prosince vidět tu nejpůsobivější. Výstavu, která zaútočí na vaše emoce a donutí vás se zastavit a zamyslet nad minulostí a vlastně i současností našeho národa. I když je skromná a jednoduchá. Na síle jí dodává i její umístění v sloupové síni pod Stalinem se zbytky rozstřeleného pomníku.

Jedna část výstavy symbolickými obrazy, zvuky a úryvky připomene hlavní události z let 1918 až 1989. Je spíš o efektu, než emocionálním působení. I když obrazy, co zachycuje, ve skutečnosti emocionální jsou.

Druhou, hlavní částí výstavy jsou úryvky vzpomínek pamětníků. Jen pět obdélníkových obrazovek, hlas a vše prostupující tma mezi starými ošuntělými sloupy. Možná proto je to tak působivé. Detailní černobílé záběry obličejů lidí, kteří vzpomínají na své nejhorší chvíle nebo na chvíle, za které se nejvíc stydí. Slza tekoucí z oka starce. Záběr do očí člověka, který doteď věří, že konal dobro a pak se to celé nějak nešťastně zvrtlo. Zadrhnutí v hlase člověka, který přiznává, že někoho zabil. Vrásky na čele a ústa bez úsměvu těch, co jako jediní přežili.

Je jedno, zda se jedná o hrůzy nacismu nebo komunismu. Ty pocity a emoce jsou stejné, ať už jsou k nim přiřazeny ty či ony dějinné události. Šok z toho, čeho všeho jsou lidé schopni. Co všechno si před sebou a lidskou společností dokážou obhájit.

Pokud se autor výstavy snažil do minima času koncentrovat všechen hnus a smutek, co v nás zanechaly minulé režimy, tak se mu to povedlo. Když vyjdete ven, budete se cítit, jako by vám někdo zmačkal srdce do kuličky a tu pak vyhodil. Možná si říkáte:  „Proč bych něco takového měl chtít prožít? Proč se úmyslně emocionálně zraňovat?“

Proto, abychom nezapomněli. Jsme národ bez paměti. Něco hrozného se stane a my se za pár let vrátíme k opakování stejných chyb jen s jiným pojmenováním. Pamětníci umírají a národ už zase zapomíná. Prosím, zajděte se všichni podívat a vezměte i své děti.

Ať se za sto let někde nepromítají další nešťastné vrásčité tváře.

Sdílejte…

Štítky