Úvod / Leccos / Muzikant | 5. díl – Vlasy

Muzikant | 5. díl – Vlasy

15. 4. 2018 Leccos
Muzikant

„Ahoj tati, tak, řekli ti, že tě berou?“ zeptal se Štěpán, sotva se Zdeněk objevil v předsíni.
„Ne, to neřekli.“
Zdeněk nechtěl lhát, ale zároveň potřeboval jasně naznačit, že jeho kariéra rockera byla krátká jako průměrná kondolence.

„Manažer kapely říkal, že nejsem žádný rockový kytarista,“ dodal, aby utnul případné další synovy otázky.

Ale v ten moment do předsíně přispěchala s úsměvem Helena.
„Ahoj, tak, kdy máš zase přijít?“
„Ve středu,“ musel Zdeněk kapitulovat tváří v tvář bezmeznému optimismu své ženy, která nepřipouštěla neúspěch.
„No a jinak? Povídej, jak ses měl.“
„Dneska to byl bláznivý den. Představ si, že na té dopolední kremaci chtěli místo naší živé hudby pustit nahrávku Nadi Urbánkové. Takovou tu písničku, jak tam zpívá: …studentu v sáčku lásku, zááávidím…“
„To jo, to je fakt ujetý,“ ozval se Štěpán. „To ty lidi jako netuší, že nebožtíci nejsou v sáčku, ale že je z toho pytle přendají normálně do rakve?“
„Štěpánku, to máš z těch kriminálních seriálů. Paní Urbánková zpívá o lásce a o mládí,“ vysvětlovala Helena.
„To se na pohřeb hodí asi stejně jako živá hudba,“ zabručel Štěpán a zmizel v pokoji.

Zdeněk jej za chvíli následoval.
„Štěpáne, potřebuju Vlasy.“
„Vlasy? Vždyť jich máš dost, tati. Víš, že Sean Connery v tvým věku už byl plešatej a nosil příčesek?“ poučil je Štěpán a trhnutím hlavy si přemístil své vlasy tak, aby na otce viděl.
„Obávám se, Štěpáne, že srovnání se sirem Connerym v mém věku pro mě nikdy nedopadne jako kompliment. Ale já nesháním tupé nýbrž film. Muzikál režiséra Miloše Formana. Potřeboval bych, aby ses mi koukl na internet, kde se dá koupit.“
„To koupíš na uložto, za pár minut čekání.“
„Ale já nechci, abys ten film nelegálně stáhl. To by byla krádež. Je to dílo chráněné autorským právem.“
„Pro vlastní potřebu si to stáhnout můžeš.“
„Ale já to nemám pro vlastní potřebu. Budu to pouštět žákům.“
„Ti to nepotřebují. Jedinej, kdo ten film potřebuje, seš ty, abys měl klid.“

„No nic, tohle vyřeším s tvou mladší sestrou, tak je snad zodpovědnější,“ rezignoval Zdeněk tváří v tvář synově ofině. Ale když jsi takový rebel a když hraješ tu moderní egyptskou muziku, tak bys mi mohl poradit…“

„Tati, ale já nehraju egyptskou muziku. My s klukama hrajeme swing.“
„A sfinga je podle tebe asi kde?“
„Ale to není sfinga ale swing,  z angličtiny. Zhoupnutí,“ vysvětloval Štěpán.
„Ty hraješ na pozoun nějaké zhoupnutí?“ podivil se Zdeněk.
„Je to americká hudba. Nic moderního. První polovina dvacátého století. Benny Goodman, Glenn Miller a tak. I když pro tebe to asi bude moderní, že?“
„Přesně tak. Takže mi koukej poradit, co si mám obléct na sebe, abych vypadal trochu jako rocker.“
„Hustý, ty chceš vypadat jako rocker…počkej, tati, ale ty přece, jak chodíš na ty funusy, tak stejně nemáš žádné jiné oblečení než černé, tak proč se mě ptáš?“
„No, tos mi teda poradil,“ řekl Zdeněk a zvedl se k odchodu.
„Počkej, třeba by sis k černým kalhotám mohl pořídit opasek s pyramidkama. To by bylo vostrý. Rozhodně vostřejší než Conneryho tupé.“

Zdeněk se otočil ve dveřích: „S pyramidkama, jo? Ty někomu vykládej, že nehraješ egyptskou hudbu.“

Muzikant Vlasy

„Bětko, chci Formanovy Vlasy,“ houkl Zdeněk ode dveří dceřina pokoje.
Bětka na něj vrhla bezvýrazný pohled, který byl výmluvný asi jako zápis do třídnice, a po krátkém váhání otevřela zásuvku psacího stolu. Vzala z ní obálku a vytáhla pramen vlasů.
„Já chci, abys mi sehnala nosič s hudebním filmem Miloše Formana, nezajímá mě nějaký chuchvalec kožních derivátů,“ houkl na dceru Zdeněk a otočil se k odchodu.„Prostě se podívej, kde ten film prodávají, a objednej ho,“ dodal a zarazil se. „Čí to jsou vlasy?“
„Formanovy,“ špitla Bětka.
„Milošovy?“
„Krištofovy.“
„Krištofovy…cože? Chceš mi snad říct, že máš doma v psacím stole pačesy toho hašišáka z devítky?“
„Krištof není hašišák.“
„To se dá z těch vlasů zjistit. Můžu je dát na rozbor,“ řekl ledově Zdeněk.
„Tati, to bys mi neudělal, to by přece vypadalo, že jsem je od něj získala jenom proto, abys ho mohl šikanovat. Přitom to byla jenom taková sázka.“

„Takže připouštíš, že je možná hašišák?“ řekl Zdeněk a odcházel z pokoje, aniž by pochopil, jak něčí vlasy mohou být předmětem sázky. Pobrukoval si „…Tochter aus Elysium“ a začínal mít pocit, že ho ta devátá nějak pronásleduje.

Muzikant Vlasy
Sdílejte…

Štítky