Úvod / Leccos / Muzikant | 3. díl – Začátek školního rocku

Muzikant | 3. díl – Začátek školního rocku

15. 3. 2018 Leccos
muzikant

Zdeněk šel chodbou. Měl hodinu volna na oběd. Školou voněly buchtičky s krémem a on byl téměř šťastný.

Proti němu šel muž v bílém tričku a tyrkysových šusťákách, obutý do toho, čemu se dříve u doktora říkalo galoše, ale dnes to bůhví proč platí za volnočasovou obuv. Jasně, byl to ředitel školy. Nikoho jiného by v tomto oděvu pan školník nepustil přes práh ústavu.

Zdeněk si v tu chvíli pomyslel, že nikdo, ani krajský školní inspektor, by neměl mít možnost zastavit učitele jdoucího na oběd, ale ředitel byl jiného názoru.

„Poslyšte, Zdeňku, já vím, že jste svědomitý kantor a vaše výuka má úroveň, ale sám dobře víte, že i hudební výchova má své osnovy, které je potřeba dodržovat. Víte, co tím myslím, že?“

„Asi vím, ale pane řediteli, sám jste řekl, že je to hudební výchova,“ na slovo výchova dal Zdeněk zvláštní důraz. „Řekněte mi, co je na rockové hudbě výchovného?“

„Zdeňku, my dva tu nejsme od toho, abychom určovali, co se děti mají a nemají učit. Jednou je to v osnovách, tak to těm žákům nemůžeme upírat. Vždyť oni se na to těší. Abych to shrnul, prostě letos to do výuky zahrnout musíte. Inspekce by nám to zase vytkla a to si nemůžeme dovolit.“

„Pane řediteli, čím to, že zrovna já jsem na ráně. Každá učebnice má na konci kapitolu, která se v červnu nějak záhadně nestihne. Proč nikomu nevadí, že Radka Létavá nikdy neprobírá rozmnožovací soustavu člověka?“

„Zdeňku, vždyť je to je mladá a nezkušená kantorka, dokážete si představit, jak by u takového tématu zrudla až za ušima. To po ní nemůžete chtít.“

„A proč kolega Horký nikdy nestihne dějiny druhé poloviny dvacátého století. Ne, nemusíte mi to vysvětlovat, ten je zkušený až moc a zrudnul už dávno, takže o tom raději nechce mluvit. Chápu. Ale teorii relativity ve fyzice taky nikdy nestihnou, tak proč zrovna já musím stihnout rockovou hudbu. Vždyť je to proti mému základnímu přesvědčení. Chci požádat o výjimku svědomí.“

„Zdeňku, ta ostatní témata, o kterých mluvíte, nikomu zjevně nechybí. Studenti se asi dovzdělají jinde, ale na tu vaši hudební výchovu jsme tu loni měli adresnou stížnost, takže se na to letos inspekce opět zaměří a jestli s tím zavčas něco neuděláme, je to pro nás dálnice do pekla. Byl by to už opakovaný nedostatek. Na to se hrozně hledí, jestli jsme napravili ty chyby z minula. Zkuste něco nachystat, Zdeňku. Dost to spěchá. Yesterday bylo pozdě.“

„No dobrá, já se nad tím zkusím zamyslet,“ kroutil se Zdeněk.

„Skvělé, to by se mi svalily kameny ze srdce. Stačí mi, když se o to aspoň pokusíte. Třeba jen jednu hodinu a budu spokojenej. Když těm děckám pustíte i nějakou ukázku, bude to pro mě hotová nirvána. Tak jako tak je to jenom další cihlička ve zdi hudebního vzdělání, tak ty děti nechte být a dopřejte jim to,“ poprosil ředitel a zmizel jako kouř nad vodou.

Jemu se to mluví, pomyslel si Zdeněk. Sám učí jen tělocvik. Čím to je, že ředitele většinou dělají tělocvikáři.

muzikant

Na chodbě stále voněly buchtičky s krémem. Zdeněk se těšil, že se konečně v klidu nají, ale hned si k němu přisedl fyzikář Kraus, který byl znám tím, že proudem svých slov dokáže vyvolat napětí až odpor.

„Hele, slyšel jsem, že máš nějakej vroubek u řídi? Radka Létavá to říkala.“

„Máme trochu spor o to, jak by měly vypadat osnovy hudební výchovy, nic víc,“ uklidňoval kolegu Zdeněk.

„Děcka neuměj správně půlkový noty nebo co?“

„Prý si někdo stěžoval, že neprobírám rockovou hudbu.“

„Ty jo, co je to za blbost. To se přece ve škole nikdy nebralo. Bigbít si každej pouštěl sám doma. Kdo si mohl stěžovat?“

„Hádám, že to byl Vostřil z devítky. Loni si taky stěžoval Vostřil z devítky.“

„Počkej, to ani nevím, že má bráchu.“

„Nemá, spíš si vzal tak nějak k srdci přísloví opakování matka moudrosti.“

„Poslyš, Zděnku…“

„Zdeňku.“

„Zděnku a to si stěžoval jenom on, nebo tu byli jeho rodiče?“

„Rodiče? Těžko. Co pamatuju, tak starý Vostřil tu byl jen dvakrát. Poprvé přišel, když si měl jeho syn přinést sešit s pijákem a podruhé se objevil na Vánoční akademii, protože si splet Martinů Otvírání studánek s otvíráním Martini.“

muzikant

„Tak to si z toho nedělej hlavu. Pustíš děckám něco na videu a bude odučeno. Třeba Vlasy od Formana, to je rockový,“ navrhl Kraus a názorně si prohrábl kštici rukou, aniž by tušil, že ji má od vanilkového krému.

Zdeňkovi přestalo chutnat.

„Jo a říkala Radka, žes byl včera po Radce, teda před Radkou u poradce? Je to pravda? To jako nějakej koučink?“

„Ano,“ odtušil Zdeněk, kterému se dělalo slabo při pohledu na kolegovy vlasy.

„Hele, tak to on po tobě říďa jde určitě kvůli tomu. On nemá rád ambiciózní lidi. Pamatuješ si, jak zástupkyně loni zařídila, aby obec spravila silnici ke škole? Po té se pak dost vozil.“

„Po té silnici se snad vozíme všichni,“ řekl Zdeněk a zvedl se k odchodu dřív, než se začne zvedat i jeho žaludek.

Kráčel pomalu do kabinetu. Na chodbě to čpělo buchtičkami s krémem a za deset minut začínala hudební výchova v deváté třídě.

Sdílejte…

Štítky