Úvod / Ona / O mužích a podkolenkách

O mužích a podkolenkách

10. 6. 2018 Ona
Blondata behna

Mám 4 bratry. 3 jsou starší a 1 mladší (ale i tomu už bude 30, což sice nemá s následujícím textem nic společného, ale prostě je to strašný a potřebovala jsem to teď „napsat nahlas”). Muži jsou pro mě tedy důležitou součástí života a jsem zvyklá mít je neustále kolem sebe. No o to víc je možná zarážející, že to s nima vůbec, ale vůbec neumim…

Spíš si všimnu, že obraz na zdi je lehce nakřivo nebo že ty třešně v bublanině nemají stejnou velikost, než toho, že se mnou nějaký muž flirtuje. Buď ho považuji za obecně milého nebo tak trochu opilého. Navíc pokaždý, když se někdo snaží nějak víc rozvinout konverzaci, začnu se strašně stydět a děsně přiblble se snažim utéct zpět do své komfortní zóny.

Naopak naprosto přirozeně si připadám ve společnosti přátel, takže když se (aspoň u mě) tyhle vlastnosti propojí, jediné východisko, jak si nepřipadat jako malá holka v přítomnosti sympatického chapa, je udělat si z něj kamaráda. Prostě si to tak nastavim v hlavě a z 20 vteřin hovoru, což je přibližně čas, kdy zvládám při hovoru s cizími muži nebýt úplně rudá a nezačít nervózně cukat očima všude kolem, se stává klidně několik prokecaných hodin, týden na kolech, víkendová tůra v horách a tak vůbec, a to vše bez rudých tváří a opakovaného vykoktávání dvou slov.

Ono to bude znít asi lehce komicky, ale občas dělám věci, co prý mužům přijdou přitažlivé, úplnou náhodou. Například podkolenky. Pro mě strašně pohodlá věc. Chodim v nich běhat, jezdim v nich na kole… No a to se pak tak stane, že se vám díky nim blbě opálí nohy a protože se nějak nedokážu smířit s tim, že mi z šatů vykukují dvoubarevná lýtka, nosím teď podkolenky i na běžné nošení. Prý je to sexy a provokativní a díky různým filmům to vyvolává všelijaké představy (nevím, na jaké filmy to koukáte, protože třeba Deadpool je sexy a podkolenky nenosí).  No… A pro mě je to prostě děsně praktický!

Nebo brýle. Jsem skoro slepá. Fakt. Takže když vás na ulici nepozdravím, neberte si to osobně, prostě jsem jen nedokázala dostatečně zamžourat a zaostřit. Takže další praktická věc, kterou často muži považují za sexy provokaci. Zajímavé…

Ale co si budeme povídat, samozřejmě si to poslední dobou občas uvědomím a vím, že ty modrý oči za sklem mi zajistí, že mi ten kurýr vynese věci až k bytu (nebo je to možná tim „prosím” a „děkuji” a drobnýma od cesty). Každopádně od chvíle, co si tyhle věci uvědomuju, je možná umím občas trošku „využít”, ale vlastně jsem v kontaktu s muži ještě víc nervózní, než dřív!

Další věc, kterou jsem se naučila teprve nedávno – chlap musí mít pocit, že ho potřebuju. Neznamená to, že se mám tvářit jako absolutně neschopná princezna, ale že je prostě v pořádku, když ho o něco poprosím nebo některé věci nechám na něm. Nemusím hrdinsky tahat nic těžkého, vše si sama opravit, vše vyřídit… Když mi nejde otevřít okno nebo padá klika u dveří, prostě je lepší poprosit, jestli by se na to podíval, než hlásat „že je to v pohodě a já se na to podívám a nějak to zařídim”. Ale stejně je to pro mě svět, do kterého ani po třicítce moc nevidim.

Takže pánové, hlasité mlaskání/pískání/pokřikování ignoruji záměrně – tudy vážně cesta nevede a dveře se zavírají, ale lehké náznaky/úsměvy/nabídky – no… To já možná přehlédnu, protože si budu myslet, že takhle milí jste ke všem nebo že jste oběd spláchli dvěma dvanáctkama. Já bych si bez vás neuměla život představit, jen to s váma prostě moc neumim. Ale snažim se! Dioptrie a podkolenky na to. Kdo mi je podá, prosím?

Sdílejte…

Štítky