Úvod / Leccos / Můj ex byl levák

Můj ex byl levák

13. 8. 2018 Leccos
Muj ex levak

Tohle je taky skvělý. Já si vždycky vymyslim nějakej skvělej nadpis a pak čekám tejdny, než mě k němu napadne ta správná message. A pak se většinou stane, že mi hoří deadline, tak píšu a čekám, že to přijde teď. A furt nic.

A tak mě napadá, že vlastně od tý doby, co jeden můj ex byl levák, lidi soudim podle toho, jakou rukou píšou. Wtf, co? Ale my lidi sme prostě zvyklí štítkovat a hledat vzorce. Ex byl skvělej, najdu si, jak zpívá Adele, someone like him. Hmm… tak třeba leváka. A pak se na to upnu. A roky odmítám praváky. Ok, to přehánim, hledám si i praváky. Ale popravdě mi je líto, že nejsou leváci.

A pak tě ten jeden pravák přesvědčí, že je taky fajn. Možná ještě lepší, než ten levák. A tobě spadnou pevný body. Prostě se ti zbortí svět. Takhle to přece fungovat nemá. A ty si hledáš další, nový, pevný body. Vůně, oblíbený jídla. Hledáš vzorce.

Furt hledáš vzorce.

A pak ti jednou dojde, že vzorce vlastně skvěle fungujou na masy. Podle vzorců vymyslíš skvělou kampaň. Podle vzorců vymyslíš hit s milionem views, napíšeš novýho Pottera, podle vzorců můžeš řídit svět. Ale jak jde o jedince, tak to kámo takhle nefunguje. Lidi jsou jako oheň. V mase fungujou jako skvělej sluha, ale jak tyhle principy uplatníš na jedince, je to zlej pán. Víme?

A přitom stejně v tý svý hlavě kníkneš, když ten kluk, do kterýho si úplně poblázněná a všechno je perfect, řekne, že je pravák. Ono vlastně kníkneš, i když řekne, že je levák, ale tak nějak „jinak“. To se asi prostě nezmění.

Ale je strašně důležitý pochopit, že ty vzorce, co platily na toho předtim, už teď neexistujou. Že se nemůžeš točit k lidem zády, protože „tohle znám, to nedopadne dobře“ a to, že nevoní tou tvojí oblíbenou voňavkou od Bosse a nepíše správnou rukou, je možná spíš výhoda, protože ty nebudeš opakovat furt dokola to samý, ale zažiješ nový. A třeba velký dobrý.

Každej jeden, co ke mě přišel, pobyl a zas šel, ať byl dobrej nebo míň (na špatný já moc nejsem), tak mi něco dal. A dal mi buď vzorec toho, co chci, nebo naopak už vim, že tohle fakt ne. A nejsou to vzorce jejich, ale moje. Moje vzorce štěstí. A teď, ve svejch 28 letech, jsem v podstatě přesvědčená, že vim, co chci. Fáze dva – najít to. Ale věřim, že to zas tak těžký nebude.

Základní kámen je každýho přijmout bez předsudků. Ale všichni tak trochu víme, že to je superschopnost, se kterou se jen tak člověk nenarodí. Hoď kamenem, kdo seš bez viny, že jo…

Tak good luck lidi. Je to těžký, ale bez toho by nás to asi nebavilo.

Sdílejte…

Štítky