Úvod / Lifestyle / 1/10

1/10

20. 9. 2018 Lifestyle
Mrtva Nevesta

Ještě nikdy nebylo měření úspěchu tak snadné, jako v době internetové. Lajky, sdílení, komentáře, množství zapojení. Čím vyšší čísla, tím větší vliv, tím větší moc. Každý dneska může vykřičet svou zprávu do světa a změnit svět – stačí jen zapnout kameru, a natočit virál. Tedy, říká se to.

Poslední velkou ukázkou toho, jakou moc může kamera mít, byl zářijový díl Kazmovy „One man show“. Fingovaná bouračka, sázka o Ferrari a obrovská kampaň upozorňující na to, že u nehody zastavuje jen jeden řidič z deseti. Když člověk odhlédne od morálních vykřičníků souvisejících s obsahem videa, nelze než říct, že snaha zvýšit množství řidičů, co zastaví a pomůžou, je chvályhodná.

Otázka ale je, jestli k takové změně natočení videa opravdu stačí. 1/10 je totiž pořád jenom číslo, bez ohledu na to, na kolika transparentech se objeví. Čistá statistika, která ale neodpovídá na tu nejzásadnější otázku ze všech – PROČ ti lidé nezastaví. Jen těžko lze totiž předpokládat, že řidič míjející dopravní nehodu neví, že by zastavit měl.

Univerzálně používané vysvětlení je, že v těchto situacích dochází k takzvanému efektu přihlížejícího. Zjednodušeně řečeno se jedná o fenomén, kdy lidé v přítomnosti dalších svědků necítí takovou osobní zodpovědnost za řešení problému, a spoléhají na to, že jednat bude jiný člen skupiny. V případě automobilových nehod by to v praxi vedlo k tomu, že tentýž řidič u nehody pravděpodobněji zastaví na odlehlé lesní cestě, než tehdy, pokud se s nehodou setká na rušné silnici.

Kdyby tohle byl celý důvod, kampaň zaměřená na nízký počet zastavujících řidičů by byla ideálním řešením. Zbavuje řidiče umělého pocitu, že problém určitě vyřeší někdo jiný, a navíc zdůrazňuje, že ti, kdo zastaví, jsou opravdoví hrdinové. A to jsou! Hotovo, vyřešeno, můžeme jít domů, poslední zhasne.

Leda by to tak přímočaré nebylo.

Z výzkumů vyplývá, že i když počet přihlížejících může hrát důležitou roli, reakci svědka nehody ovlivňuje také řada dalších faktorů. Často zkoumaný je například pocit kompetence, tedy to, zda lidé vědí, jak by v situaci vlastně měli postupovat. A jak vyplývá z průzkumů, Češi si v poskytování první pomoci zase až tolik nevěří. Například v průzkumu společnosti Zentiva z roku 2015 uvádí 82 % respondentů obavy z toho, že poskytnout první pomoc nezvládnou, a zraněný zemře. 64 % respondentů pak uvedlo obavy, že v důsledku nepovedené první pomoci budou mít problémy se zákonem, a 63 % respondentů se obává toho, že by se od zraněného mohli nakazit infekcí.

To, co lidé potřebují k tomu, aby u nehod více zastavovali, tak možná není pocit hrdinství, ale informace.  Jistota, že vědí, co mají dělat, kam mají zavolat. Informace o tom, jaké je právní zarámování poskytnutí první pomoci, a o tom, jak je možné bránit se nakažení. Jenže tady se nám to s představou virálu začíná trochu tlouct. Ze vzdělávání a tréninku se totiž fascinující sestřih dělá povážlivě hůř, než, řekněme, z nafingování dopravní nehody.

Problém se vzděláváním totiž je, že to často bývá mravenčí práce. Zdlouhavý proces, jehož výsledky se mohou dostavit až za pár let. Vyžaduje to také nepoměrně více úsilí – síť odborníků, spolupráci na mnoha úrovních, dlouhodobý plán. Nestačí udělat jednu úspěšnou kampaň, je třeba informace zprostředkovávat opakovaně, systematicky. Ale když se to povede, a když změna opravdu přijde, není to jen krátkodobý módní trend. Taková změna vydrží.

Jen možná nedostane tolik lajků.

Sdílejte…

Štítky