Úvod / Leccos / Moudrý Vašek

Moudrý Vašek

28. 9. 2018 Leccos
Moudry Vasek

Je zvláštní, že Češi mají v oblibě zrovna Hloupého Honzu, když by měli fandit spíš Moudrému Vaškovi.

No, moudrému. Ten první se nechal zabít bratrem a ani si nebyl schopen zapamatovat, jestli to bylo v roce 929 nebo 935. Byl symbolem české státnosti, což to celé hezky vystihuje. Náš stát si rád pořizuje „bratry“, od kterých se příležitostně nechá bodnout do zad. Je také hlavním patronem České republiky. Což možná v mladších z vás vyvolá představu, jak dejme tomu Andrej, na kterého u jezírka ve výběhu lemurů bude útočit skupinka mozkomorů z pražské kavárny, pozvedne, ehm, mobil a vytočí číslo na svatého Václava a ze sluchátka se ozve typické: „Volaný účastník není dostupný. Ale vzkazuje Vám: Nedám!“

Ten druhý, kterým jsme se zviditelnili všude po světě, psal často absurdní věci, dost dlouho taky seděl, koulel či přikuloval sudy v pivovaru, pořád něco zakládal a podepisoval, a hlavně – ráčkoval! A stejně jsme si ho zvolili prezidentem. A to hned několikrát. Měl nejspíš štěstí na bratra, který se na jakékoliv násilnosti vybodnul.

Ne, že by „naši Vaškové“ byli bez chyb. Měli, až na výjimky, silný citový vztah k psaní a psacím potřebám. Rádi také dělali dny otevřených dveří v českých vězeních. Ale jsme na ně (a ještě také na Tomáše) povětšinou hrdí. Určitě víc, než na Klementy, Tondy, Gustavy, Miloše… 

Máme Vašky rádi. Dávají našemu státečku nějaký význam. Připadáme si  alespoň na chvilku v tom velkém koloběhu dějin důležití. Respekt, to je to, po čem každý Čech baží. Respekt, to je to, čeho se nám v poslední době nedostává. A dost často zaslouženě. Začal to před dávnými lety svatý Václav a ukončil Václav Havel. Bohužel. Od té doby je naše zemička pro zbytek světa spíš jako nějaký nepovedený vtip. Ale my si je ve svých srdcích pořád hýčkáme. Třeba se jednou narodí další chrabrý a moudrý Vašek, který naši zemi pozvedne z téhle žumpy, pardon, hlubiny…

Svatý Václave, vévodo České země, nedej zahynouti nám, ni budoucím. A ideálně, ať při tom neuděláme moc velkou ostudu.

Sdílejte…

Štítky