Úvod / Cestování / Most, který ještě nespadnul

Most, který ještě nespadnul

31. 10. 2018 Cestování
madla

Vidět Most při vrcholící předvolební kampani trochu připomínalo Orwellovo 1984. Uniformní přísně symetrické budovy. Pár zrekonstruovaných, ale většinou částečně vybydlené, dokumentující bývalou slávu. Zpustlý hotel s vypuštěných bazénem. Spousta prázdných parkovišť a cedulí na obchodech, informujících, že je zavřeno. Podle prachu soudím, že napořád. A hlavně hromada billboardů a plakátů. Jen „Velký bratr vás vidí“ nahradilo „Vystavíme vesnici pro lůzu“.

Každé město má část, která vypadá takhle. V Praze je to třeba Jižní Město. Na Mostu je zvláštní to, že tak vypadá celé. Nemá žádné historické centrum kolem protékající řeky. Má jen paneláky, kulturáky, nákupní centra a socialistickou architekturu. Dobře, je tu jeden krásný starý kostel na okraji, který přestěhovali při stavbě nového Mostu z Mostu starého, ale i u něj stavějí nový hřbitov s kolumbáriem. Což je přesná replika toho, v čem žijí Mostečané celý život. Panelákové sídliště pro život i pro smrt.

Snad to bylo tím, že jsem přijela v sobotu, ale obyvatelé působili absolutně smířeně. Posedávali na lavičkách, bloumali městem. Zdálo se, že bez cíle. Ať už ti tmavší pleti nebo peroxidové blondýny. Už jsem čekala, kdy se kolem mě, jako ve westernech, prožene klubko uschlé trávy a někde zavrzají lítací dveře saloonu.

Lidé se mi smáli, když jsem byla minulý rok na dovolené v Brně, stejně tak si ťukali na čelo, když jsem se pochlubila, že pojedu na výlet do Mostu a okolí. Přiznávám, že je to zčásti důsledek sledování seriálu Pustina a zčásti toho, že ráda hledám krásu v i netradičních a na první pohled ošklivých věcech. Ale ať už jsem byla ovlivněna čímkoli, rozhodně to byl zážitek.

Možná si teď představujete něco strašně depresivního. V černobílé. Ale to je na tom celém paradoxní, většina budov je ve veselých pastelových barvách, i když zaprášených a oprýskaných. Za černobílou musíte trochu dál. K povrchovým dolům.

Je to zvláštní, ale strhující podívaná. Uprostřed zeleně, lesů a polí, najednou měsíční krajina. Tohle je to, co mě sem přivedlo. Ten kontrast. Příroda, na začátku podzimu ještě živá, plná energie a hýřící barvami a zabitá, zdevastovaná krajina. Dobro a zlo. Jin a jang.

Ale oboje k lidskému společenství a životu patří. A my jsme vždycky jen krůček od toho přehoupnout se z barevné části přes okraj. A smířit se ať už s tím černobílem nebo nekonečnými paneláky.

Sdílejte…

Štítky