Úvod / Leccos / Problém s místem na stání

Problém s místem na stání

10. 4. 2018 Leccos
Jicinsky Petr Misto na stani

Učitelování je sranda. Teda pokud máte rádi všechny ty věci, co s tím souvisí, mladé lidi, poznávání nového, trochu každodenního stresu, práce navíc, kterou si nejspíš přiděláváte sami, brblání na staré kolegy, kteří ještě nejdou do důchodu, ale měli by spíš do muzea středověké tortury jako exponáty nebo brblání na mladé kolegy, kteří mají moc elánu, ale málo rozumu.

Ale krom toho máte dost volna, které i nemusíte zaplnit další prací, pokud to máte trochu na háku nebo dobrý time management nebo oboje. Krom volna jsou tu i prázdniny, které taky nemusíte trávit tím, že se zavřete do temna a vychutnáváte si samotu. Tedy pokud se nesnažíte dát si do pořádku všechno, co jste přes rok nestihli, což je ovšem většinový případ.

Opravdu, učitelování je sranda a velká. Každý den něco nového, ať už pozitivního nebo negativního. Není to zdaleka taková rutina, jak by se mohlo zdát. A rutina, ta prostě pomaličku učitele zabíjí, ať se mu to líbí nebo ne. Ale aby to tak bylo, musí učitel stát dost blízko. Což je problém. Asi jako když se necháváte zahřát ruku o svářečku.

Na vysoké škole to vysvětlují jako velké paradigma učení, jak moc být blízko studentům, nebo jak daleko. Když jste daleko, stane se učení rutinou. Když jste naopak blízko, stane se zábavou. Jen pokaždé a bohužel s železnou pravidelností v určitém intervalu narazíte. Je tu prostě něco, co vás odrovná nebo vás to postaví na křižovatku.

Může se stát, že vás student pozve na pivo nebo dokonce na svojí svatbu, což je trochu děsivé, pokud jste tou dobou single. A i tak musíte řešit, jestli půjdete nebo ne. Protože učitelé, a to tak že téměř všichni, jsou neskutečné drbny a ve své rutině neocení nic víc než dobrý klep, že se scházíte se studenty a nejspíš je drbete, protože „podle sebe soudím tebe“.

Nebo se vám student svěří s věcí daleko osobnější než je pozvánka na pivo a než byste ve skutečnosti rádi. A tím vás vysune z vaší komfortní zóny trochu dál, než byste původně chtěli. Ať už se svěří s rodinnými problémy, s velkou láskou nebo třeba s tím, že se sem tam řízne, protože se mu to líbí. No a pak to je na vás jak se s tím vyrovnat a poznat, jestli jde o konverzaci, chlubení nebo volání o pomoc. Jedno je ale jisté, každý problém musíte brát tak seriózně a vážně, jak jen to jde, protože tak velký problém to je i pro ně. Je to těžké, je to dřina a hrozně to vyčerpává. Ale když vás něco baví, tak to neznamená, že to nebude namáhavé, ne?

Po pár letech ve škole a pár dekádách ve školství obecně, jsem zjistil, že lepší je stát blíž. Učitel není stroj na cpaní vědomostí do hlav. Je to především člověk a je tu pro ty druhé, co ho mohou potřebovat. A to mě baví, i když to shodou okolností je další učitelské paradigma a někdy až diagnóza. Ale o tom třeba jindy.

Sdílejte…

Štítky