Úvod / Ona / Matky sobě

Matky sobě

31. 3. 2018 Ona
Silena matka

„Copak, maminko, proč tak smutně?
Spadlo vám dítě do kanálu?
Hahaha..!“

Chce se mi křičet: „Kéž by!“
„Vy mně taky!“
„Všichni tady umřeme!!!“

Jenže to se na hřišti moc nenosí a navíc bych vzbudila ta dvojčata, co ještě před chvíli řvala únavou tak mocně, že se ten zvuk odrážel od okolních domů, vyplašil všechny přežrané labutě v okolí a rozhýbal obří jeřáb na nedaleké stavbě.

Povím vám tajemství.

Mateřství je krásná věc.
Fakt.
No dobře, já počkám, až dokuckáte…

Že to zní neuvěřitelně od někoho, kdo dítě přirovnává k cukroví, které kazí postavu, nebo k poškrábané desce, kterou je mu líto vyhodit, protože stála moc peněz?
Uznávám.
A nebojte, nezklamu vás. Následuje totiž jedno zásadní ALE.

Rodičovství je záhul pro oba rodiče. Pro dítě teda taky, ale o tom už jsme mluvili.
Nicméně, matky to mají značně ztížené tím, že jsou ženy. A protože hormony. Strie. Izolace. A prsa, která už přitahují chlapy tak maximálně do dvou let věku.

Reklamy jsou plné vysmátých, do růžova vyspinkaných a vyrovnaných maminek, které buď šňupou Nutrilon nebo, a to je pravděpodobnější, po poslední klapce vrátí dítě jeho pravé matce a odcupitají točit reklamu o hemoroidech.

A vy z toho šílíte, protože:
Každý den se bojíte, jestli bude to dítě mít večer stejný počet zubů a končetin, se kterými se ráno probudilo.
Každý den pochybujete o sobě, o svých výchovných (ne)schopnostech, kuchařském umění, vzhledu a o tom, proč jsou sakra ty klíče v chlebníku a dítě v pračce.
Každý den máte pocit, že je to ve vás. A že se musíte usmívat a být nad věcí, ať nejste před světem a před sebou za hysterku, protože přece tuhle roli před vámi zvládly miliony jiných.

A víte co? Nemusíte!
Nemusíte být 24/7 happy shiny, usměvavá, upravená sexy hospodyňka, která ve VOLNÉM ČASE (tady pomůže Wikipedia) skládá básně a uhlí.
Bouchněte (raději) do stolu a přiznejte, že nestíháte.
Že jste už 495 dní pořádně nespaly a cuká vám z toho oko.
Že vám to dítě dneska leze tak strašně na nervy, že jste naprosto vážně přemýšlely o tom, že ho v tom nákupním vozíku necháte a prchnete s novou identitou a paletou ginu za hranice.

Řekněte to!

Není to ostuda a je to úplně normální.
Stejně vás to nejpozději za pár hodin pustí a všichni přece vědí, že byste ho za nic na světě nedala. A navíc, jaký větší důkaz lásky může být, než že jste ho nepřidusila, když se včera ještě v 11 v noci houpal na lustru, v horečce, nahý, s trenkama na hlavě a pusou od čokolády?

Na chvíli připusťte možnost, že nejste roboti (i když by to asi leckdy bylo fajn, protože tou pastelkou do oka to fakt bolí).
Chtějte a nechte si pomoct.

Nejste v tom samy.
A vedete si skvěle, fakt!
No a že občas šlápnete vedle a bůhví do čeho…?
Jako, co si budem… za ty prachy?!

Sdílejte…

Štítky