Úvod / Ona / Matkatraz

Matkatraz

8. 7. 2018 Ona
silena matka

Něco mi říká, že jakmile se za mnou ráno zabouchnou ty školkové, z vnitřní strany dětskými nehtíky poškrábané dveře, děje se tam něco strašného. Učitelky jistě nechávají děti svléknout do trenek, vyženou je do zimy na dvorek, kde je osprchují hadicí a nutí v průvanu běhat hodinu kolečka jako v lochu. Do toho vypouští z vrchních pater chemtrails a nedají těm chudáčkům ani čepičky z alobalu, natož panáka Sava na zahřátí.

Jinak si prostě neumím vysvětlit, jak je možné, že to dítě bylo od září do června v tom cirkusu dohromady ani ne pět měsíců.

To znamená, že se s naší dětskou doktorkou zdravíme už jen lehkým mávnutím ruky a tichým „no nazdar“ a já posílám do práce spolu s formulářem ošetřovačky taky aktuální fotografii, aby mi pak jednou nechtěla ostraha u výtahu rozbít hubu.

Co si budem, když je dítěti opravdu zle a je zralé tak akorát do sběru, člověku to domácí vězení až tak nevadí.
Horší je to ale ve zbývajících 99 % případů, kdy prostě jen smrká cosi z jiného světa a „prostě to musí vyležet, maminko“.

Takže ten simulant od rána do večera prudí.
Během pár hodin zlikviduje týdenní zásoby jídla a okouše pár tužek, parapet a kočičí ocas.
Vyžaduje pouštění pohádky s Bleskem McQueenem a písničky od Timbrlejka tak dlouho, dokud mi dočista nehrábne.
Je mu úplně jedno, že teploměr hlásí 38,6°C. Drze se prohání bytem na imaginárním poníkovi, zatímco lžící na boty kosí zombíky.
Odmítá léčbu, utírá si nudle do rukávu, v noci skřípe zubama a kašle jen v případě, že volá babička.

Dneškem jsem si odkroutila v tomhle Matkatrazu další doživotí (= 9 dní OČR) a povím vám, člověk časem otupí.

Tentokrát jsem naprosto v pohodě!

Vybrala jsem si krásnou paruku, velké brýle, zatáhla břicho, povolila uzdu fantazii a posílám vám tenhle pozdrav z letiště.
A o maroda se nebojte.
Je v naprostém pořádku a v bezpečí doma.
V misce má granulí tak na týden, takže předpokládám, že teď akorát žvejká poslední.

Jo a aby se mu něco nestalo, raději jsem ho zazdila v koupelně.
Co bych to jinak byla za matku, že…

Sdílejte…

Štítky