Úvod / Ona / Jak jsem začala chodit pozdě

Jak jsem začala chodit pozdě

8. 1. 2018 Ona
jak jsem začala chodit pozdě

Celý život jsem na někoho čekala. Nemám teď ale na mysli chrabrého rytíře ve značkové zbroji, uhánějícího po Jižní spojce v naleštěném Maserati. Abyste rozuměli, vždycky jsem, narozdíl od svých přátel, chodila na schůzky včas a v pátek na panáka dokonce o dost dřív. Takže se mi snad tisíckrát stalo, že jsem někde zmokla, zapadala listím, opálila se a zase stihla vyblednout.

Obrat nastal překvapivě až ve chvíli, kdy jsem se stala matkou.
Matky prostě nechodí včas.
Není to fyzicky možné.
Proč? Protože jsem to řekla!

Když pominu fakt, že to smrádě při oblékání mění skupenství, při zapínání třetí vrstvy si načůrá do prvních dvou a pak cestou vleze do všech kanálů, tak ani když dostane matka vopušťák, není to žádná sláva.

To máte hřebíky dlouhý, hřebíky krátký…
…připravit jídlo,
potlačit ten úsměv ála Joker a tvářit se nešťastně, že nemůžete už třístýpadesátýosmý pátek v řadě trávit s legem zaraženým v pr…patě,
vysvětlit dítěti, že „maminka si prostě už potřebuje dát vizoura, jinak to tu celý zapálí, zlatíčko“,
pětkrát se rozplakat nad velikostí a tvarem poprsí,
zakytovat vrásky a kruhy pod očima a
natrénovat výraz „co čumíte, ta nadváha není moje“…

To prostě nějakou tu hodinku zabere.

No jo! Jenže zatímco vy utrácíte a zakládáte si na prima kocovinku, takové matce stačí podívat se na logo pivovaru u názvu hospody a hned má dvojku na žíle a škytá.

Takže. Neřešte, nepátrejte, objednejte si a matky prostě dorazí později, středem a s pečlivě rozpatlaným banánem na zádech.

jak jsem začala chodit pozdě
Sdílejte…

Štítky