Úvod / Cestování / Mafie II

Mafie II

4. 12. 2018 Cestování
Mafie II

Další den pod žhavým africkým sluncem. Všudypřítomné vrány přelétají z palmy na palmu, hlasitě krákají a koukají, kde by se dalo ukrást něco k snědku. Italský mafián již posedává u plážového baru ve svých slipových plavkách a popíjí kávu. Dnešní ráno je těžší než jiná, protože včerejší večer se na baru protáhl až do pozdních hodin. Rumy jsou tu silné a barmani vám jich vrchovatě dopřávají. Jejich uvažování je pragmatické: čím více rumu vám nalijí, tím budete spokojenější a o to větší bude jejich dýško. A co si budeme povídat, o dolary tu jde především.

Nepatrným mávnutím pozdravím místní černošské beach boye, kteří už na pláži netrpělivě vyhlíží, až se hoteloví hosté přesunou od snídaně k lehátkům. Stejným způsobem na ně minule mával italský mafián, tak jsem to začal dělat také. Jedno mávnutí stačilo, aby se přes celou pláž přišoural beach boy, který si říká Milan, následovaný věrným kumpánem, kterému se říká Jackson 5. Tahle dvojka se v rámci „beach byznysu“ specializuje na dohazování výletů na safari. Konkrétně Milan je prý expert na Poláky, protože umí pár polských slov. Milan si s útrpným výrazem stěžuje, že pro něj pořád nemám žádnou práci a opakuje „why not promote me?“

Slibuju mu, že odpoledne si od něj objednám kokos. Stejně potřebuju vyměnit dealera, protože jiný plážový hoch Alibaba se mě pokusil předevčírem podrazit, když mi tvrdil, že dobrý „coco“ nesežene pod 4 dolary. Alibaba evidentně pořád nepochopil, s kým má tu čest, a že mě tu nebude nikdo ojebávat! Cestou na výlet jsem se zeptal řidiče Maši a ten mi prozradil, že v tržnici se „coco“ prodává sotva za 20 centů. Maša je asi padesátiletý chlapík a nemá beach boye rád. Když se ho zeptám, jestli pro ně taky občas jezdí, začne mávat rukama a říkat „no, no, never!“ Maša je dobrý informátor, ten se mi ještě může hodit. Dalším z mých oblíbenců je kuchař Felix. Felixe potkávám nejčastěji u palačinek, kam bych správně neměl vůbec chodit, protože díky rumu a jeho palačinkám tu přibírám minimálně kilo denně. Felix se vždycky usmívá a hlavně mi pochválil moji angličtinu, prý je mnohem lepší než u ostatních hostů. Neříkám, že si nějak potrpím na pochlebování, ale dýško má Felix vždy jisté. Holt když někdo ví, co se sluší a patří, je potřeba to odměnit.

Na pláži mě nejčastěji doprovázel Alibaba, ale od té nešťastné události s kokosem ho musel nahradit někdo důvěryhodnější. Tím vyvoleným se stal Kennedy, svalnatý malý černoch s dredy, drsným výrazem a neustále nasazenými slunečními brýlemi. Hned jsem si ho oblíbil, protože je velmi bystrý. Říká mi třeba, že jsem „very strong“ a že podle něj zvládnu udělat minimálně 80 kliků v kuse. Minule při vylézání z vody jsem před ním teatrálně udělal asi 20 kliků, jakože jen tak na protažení. Hlava se mi motala a trochu jsem vrávoral, ale Kennedy uznale přikývl hlavou a pronesl „Rambo“, čímž si mě hned získal.

Kennedyho mi dohodil Morris, starší vychytralý černý muž, který má byznys postavený na magnetkách na lednici ve tvaru žiraf, slonů a masajských bojovníků. Morris mě zastavil jednou při cestě na útes a s ustaraným výrazem povídá „potřebuješ průvodce“. Od starého černého muže to sice znělo moudře, ale odvětil jsem, že se chci jen vyfotit kousek od břehu u lodě a vystačím si sám. Morris však trval na svém „je to velmi nebezpečné, ty potřebuješ dva lidi, věř mi“ nahodil vážný výraz a u toho křečovitě svíral magnetku žirafy. Znělo to tak přesvědčivě, že jsem se začal trochu obávat něčeho hrozného a souhlasil, že se nechám doprovodit jedním beach boyem. Morris hbitě vytáhl telefon a zavolal právě Kennedymu. Ještě než přiběhl, skásnul mě o 5 dolarů a pronesl „uf dobře jsi udělal, jsou tu ve vodě všude ježci“. Prostě za ochranu si tu člověk připlatí.

Aby to nevypadalo, že jsem jen za nějakého oslíka, ze kterého padají dolary, přiznám se, že jsem dostal i několik velmi lukrativních nabídek. Třeba jednou při přebírání kokosu (stačilo by ve slově KOKOS vynechat druhé „O“ a hned by měl tenhle článek úplně jiný koule, co?) Takže při přebírání další dávky mi Milan pošeptal, že když se zmíním před ostatními hotelovými hosty a objednám jim kokos, dostanu vždy jeden pro sebe zdarma. Chvíli jsem sice zvažoval, jestli mám na tuhle špinavou hru přistoupit, ale…

Co bych se nepoptal, ne? Ostatně kokosy jsou zdravý, vždyť já to vlastně dělám spíš pro ty lidi. Jen škoda, že místní mafián má stále nasazené brýle, jinak by se v jeho očích jistě zračil respekt a uznání z nové barakudy v místním oceánu.

Sdílejte…

Štítky